Sólo, naslepo a volej! Granlund má po osmi letech hattrick, stačily tři rány

Ohrožení své klece čekal Connor Hellebuyck od kdekoho. Jasona Robertsona, nejlepšího střelce Dallasu v základní části se dvěma 40gólovými sezonami na kontě. Mikko Rantanena, který už stihl v letošním play-off dva hattricky a má za sebou i ročník s 55 trefami. Nebo třeba Wyatta Johnstona, jehož 14 gólů za loňské a předloňské play-off je klubovým maximem. Role kanonýra se ovšem ujal ten, kdo obvykle přihrává i sám metr od prázdné branky.

Mač číslo čtyři mezi Hvězdami a Winnipegem?

To byl velký večer Mikaela Granlunda. Dvojnásobného mistra světa, autora jednoho z nejpamátnějších zásahů v dějinách světového hokeje a hlavně znamenitého tvůrce hry.

(Nejen) v NHL proslul milimetrovými pasy, tuze rád je proměňoval třeba Jason Zucker v Minnesotě, Filip Forsberg v Nashvillu či další “Lundové” v San Jose. Jen snad v Pittsburghu si to nesedlo.

Granlund každopádně svými přihrávkami umí přelstít defenzívy a vykouzlit úsměv na tvářích spoluhráčů, případně je nechat obdivně a nevěřícně zároveň kroutit hlavou či pomyslně smekat klobouk.

Třiatřicetiletý rodák z Oulu každopádně má v repertoáru i vytříbené kličky a jeho rána zápěstím je tak rychlá a přesná, že je téměř hříchem, že po ní sahá tak málo.

Na druhou stranu ho možná právě díky tomu Hellebuyck i lehce podcenil.

Poprvé když Granlund při přesilovce projel přes půl kluziště, mezi kruhy krátce natáhl a propálil jedničku Jets kolem levého betonu.

Podruhé byl nepochybně přesvědčený, že mazaný Fin při přečíslení dva na jednoho nahraje. Vždyť se celou dobu díval na rozjetého krajana Roope Hintze, hlavu natočenou od branky.

Pak ovšem Granlund prudce švihl zápěstím a poslal kotouč pod horní tyčku. Lapačka favorita na zisk Vezinovy trofeje klapla na prázdno. Hattrick pak uzavřel “úklidem” z voleje za asistence výborného navrátilce Mira Heiskanena.

“Když člověk neustále přihrává, tak pak má šanci zaskočit soupeřova brankáře, když to čas od času vezme na sebe,” povídal. Spršku čepic si užil v bitvách o Stanley Cup poprvé v kariéře, v základní části se radoval dvakrát, naposledy v roce 2017.

V kabině Stars vyfasoval klobouk pro nejlepšího hráče večera, dostalo se mu také privilegia přidat na nástěnku se stříbrným pohárem sedmý puk. Symbolizuje vítězství, Dallas jich potřebuje ještě devět.

K postupu do finále Západní konference ovšem už jen jedno.

A velkou měrou se o to postaral muž, který patří úlovkům GM Jima Nilla z letošní uzávěrky přestupů.
Počítalo se s ním spíše pro roli ve druhé či třetí lajně, s obnovením spolupráce s Mattem Duchenem. V play-off ovšem Granlund povýšil do první brázdy, do letky značky Suomi, po bok Hintze a Rantanena.

“Ale ještě není hotovo, čeká nás spousta tvrdé práce,” burcuje Granlund spoluhráče. Aby nebrali na lehkou váhu poslední krok k dosažení další rundy.

Bývá nejtěžší, jak známo. A na ledě Winnipegu, v bílém pekle, které tričky a dalšími svršky vytváří fanoušci Tryskáčů, se hraje opravdu nelehce.

A hlavně se tam víc daří Hellebuyckovi. Maskovanému muži, co toho s číslem 64 už nepodcení.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter