1968-1969: Sedmdesát šest kol

Od této nové sezóny měla NHL sedmdesát šest kol. Nevětší senzací nové sezóny však byl návrat devětatřicetiletého brankáře Jacquese Planta, který se do NHL vrátil po čtyřech letech a nastoupil do týmu St. Louis Blues, kde spolu s Glennem Hallem vytvořili famózní dvojici. Ač byli bezkonkurenčně nejstarším brankářským duem, předčili všechny mladíky a přesvědčivě získali Vezina Trophy.  

Pro Planta to byl již sedmý zisk této trofeje, čímž překonal rekord legendárního Durnana. Výkon těchto veteránů nakonec výraznou měrou dopomohl jejich týmu k vítězství v Campbell Division a později i k vítězství v play off divize, takže se Blues už podruhé probojovali do finále poháru. Tam se střetli se stejným soupeřem jako v předchozím ročníku - Montrealem Canadiens, držitelem Prince of Wales Trophy. St. Louis ani tentokráte nedokázali přehrát zkušenější Canadiens a ti si tak na své konto připsali už šestnáctý zisk Stanley Cupu. V individuálních trofejích se už tolik neprosadili, a tak čest klubu zachraňoval ziskem Conn Smythe Trophy Serge Savard. V James Norris Trophy triumfoval už podruhé ofenzivní Bobby Orr, považovaný za největší hokejový talent historie. Jeho spoluhráč z Bostonu Phil Esposito si připsal vítězství hned ve dvou trofejích. Spolu s Hart Trophy získal i Art Ross Trophy a nic nepomohlo jeho vážnému konkurentovi a dříve spoluhráči z Chicaga Bobbymu Hullovi, že vylepšil střelecký rekord NHL na padesát osm branek.

V žluto-modrých barvách poraženého finalisty se však loučil další skvělý hráč historie, jeden z nejlepších obránců, ne-li dokonce nejlepší, Douglas Norman 'Doug' Harvey.