26. října 2014, 5:50
Petr AdlerKdyž Jon Cooper řekne rozhodčímu, že co odpískal byla loupež za bílého dne, ví velice přesně, co říká. Kouč Tampa Bay Lightning je totiž vystudovaný právník. Na přiloženém obrázku sice vysvětluje obránci Andreji Šustrovi něco výsostně hokejového, ale kdyby na to přišlo, dokázal by mu vysvětlit, jak obhajovat před soudem třeba i vraha.
“No, je pravda,” připustil Cooper v nedávném rozhovoru s Jimem Mathesonem z deníku The Edmonton Journal, “je pravda, že mi někdy chybí pořádný spor s obžalobou před ctihodným sudím a jeho porotou.”
Matheson, takto člen Hokejové Dvorany slávy, zalapal po dechu. A Cooper měl za nutné dodat vysvětlení: “Teda, já jsem nikdy nehájil vraždu. Spoluviníka, to ano, to jsem dělal, jednoho takového jsem obhajoval, a tenkrát jsem se vlastně dostal k vraždě nejblíž, ale jinak, ono to není zase tak vzrušující, jako třeba v televizi, kde je právník u soudu týden co týden.”
Cooper pochází z Prince George v kanadské Britské Kolumbii. To městečko je centrem severního vnitrozemí, takže zima tam dovede být opravdu pořádná. Vedle hokeje se tam hraje také lacrosse, což je hra hokeji částečně podobná. Cooper hrál jak hokej, tak lacrosse. Dostal se do Ameriky tak, že Hofstrova universita v New Yorku hledala hráče lacrosse, Cooper se přihlásil a dostal tam stipendium. Po ukončení této školy pracoval Cooper nějakou dobu jako právník finančních domů na Wall Street, pak studoval na právní fakultě Thomase M. Cooleyho na universitě západního Michiganu, a po absolutoriu se stal veřejným obhájcem v Michiganu.
Jenže tohle nebyl Cooperův úplně původní sen. Úplně původně se chtěl stát hráčským zástupcem, který navíc umí práva. Pak to zkusil. A zjistil, že to není přesně to, o čem snil.
“Tohle soutěžení o hráče, to nebyl můj šálek čaje,” vzpomíná Cooper. “Tahle strana plotu mě nezajímala. Dávám přednost tomu, být členem nějaké party. Točil jsem se kolem kluků z Newport Sports (jeden z nejslavnějších a nejvýznamnějších podniků, které zastupují špičkové hráče v nejrůznějších sportech). Něčemu jsem se snad od nich naučil, ale ke koučování jsem se vlastně dostal právě skrz ně.”
Cooper za sebou měl pár let studia ve škole, které se říká kanadská hokejová továrna: Notre Dame ve Wilcoxu v Saskatchewanu. Jenže tou dobou už dobře věděl, že hokejově se nedostane nikdy nad úroveň praní suspensorů pro Wayna Gretzkyho.
Stalo se ale, že jeden soudce v Michiganu, který věděl, že ten mladičký veřejný obhájce něco ví o hokeji, Coopera požádal, zda by nechtěl zkusit koučovat středoškolské mužstvo, v němž hrál i jeho syn. Cooper to zkusil, a za chvíli ho pozvali, aby koučoval juniorské mužstvo v Detroitu. Odtud už vedla přímá cesta do juniorské ligy.
Právě tou dobou se v Tampě vyměnilo vedení, přišel tam nový generální manažer Steve Yzerman, jeho zástupce Julien Brisebois, nový kouč Guy Boucher, a Lightning začali hledat někoho, kdo by jim koučoval na farmě.
“Někdo z Newportu jim řekl, aby se podívali na toho kluka, co koučuje v juniorce. Netuším, zda v Tampě vůbec věděli, že tahle liga existuje. Ale zavolali mi: přece jen, poradil jim to chlapík z Newportu, a ti mají sítě rozhozené po celém světě, i mezi mizernými juniory já nevím kolikáté třídy.”
Tohle nešlo načasovat lip. Cooper se právě rozhodl, že si založí vlastní advokátní kancelář a začínal se koukat v East Lansingu a Plymouthu v Michiganu, zda má naději sehnat tam nějaké zákazníky. Že by byl jakkoliv bohatý, o tom nemůže být ani řeči.
Nějakou chvíli to tedy vypadalo, že by koučoval Syracuse Crunch uprostřed státu New York, a současně by dojížděl dávat právní rady do East Lansingu a Plymouhu. Tohle ovšem nedávalo moc smysl.
Cooper pověsil práva na hřebík a zůstal u koučování na plný úvazek.
“Rozhodlo to, že při koučování jsem 365 dní do roka kolem hokejistů,” řekl Cooper.
Na tomhle rozhodnutí možná prodělali autoři detektivek ze soudních síní. Jon Cooper ani Tampa Bay Lightning si nemohou stěžovat.