23. srpna 2015, 20:00
David MotlochK jedním z nejtěžších rozhodnutí každého hokejisty patří odchod do hokejového důchodu. Přestože každý takový konec doprovází emotivní loučení se slzami v očích, ne vždy se dá načasování takové rozlučky označit za šťastné. V zámořských kruzích se pohybuje hned několik jmen, která by podle mnohých mohla na ledě kroužit ještě dalších pár sezon. Často může za časné rozloučení zranění, věk nebo třeba rodina, někdy ale pravý důvod není tak zřejmý. Americky portál Thescore.com sestavil žebříček pěti hráčů, jejichž odchod do důchodu přišel až příliš brzy.
Fanoušci Devils se do jisté míry ještě teď nemůžou srovnat s faktem, že ztratili jednoho z nejlepších střelců NHL pro nic za nic. Ruský sniper podepsal s Ďábly v roce 2010 mamutí patnáctiletou smlouvu za 100 milionů dolarů a všechno nasvědčovalo tomu, že si v Newarku pojistili na doživotí služby tohoto vyhlášeného útočníka.
Během sezóny zkrácené výlukou podepsal Kovalčuk dočasný kontrakt s ambiciózním celkem z Petrohradu. Když se na 37 zápasů vrátil do NHL, nastřádal za tu dobu 31 bodů. Po skončení sezóny však ale oznámil konec své kariéry v NHL a odešel zpět do Ruska.
Kovalčuk byl jmenován v Petrohradu kapitánem a v roce 2015 dotáhl svůj tým jakožto nejužitečnější hráč play-off k zisku Gagarinova poháru. Ve svých 32 letech je na vrcholu sil a kdyby zůstal v NHL, byl by zcela určitě jednou z hlavních superstar celé soutěže.
Ken Dryden je jméno pro hokejového brankáře, který je považován za jednoho z nejlepších maskovaných mužů historie celé soutěže, přestože v ní strávil pouhých sedm sezón. Dryden se připojil v sezóně 1970/71 k Montrealu a šest startů v brance mu stačilo na to, aby pomohl Canadiens dosáhnout na Stanley Cup.
Dryden si navíc připsal opravdu povedený kumšt. Získal totiž Conn Smythe trofej a až o rok později byl oceněn Calderovou trofejí pro nejlepšího nováčka ligy. Kvůli malému počtu odehraných zápasů ji nemohl získat dříve. V roce 1979 však oznámil konec své hokejové kariéry, čili v době, kdy mu bylo teprve 31 let. Za sedm ročníků získal Dryden šest Stanley cupů a pět Vezinových trofejí. Neskutečná bilance? Tak si představte, jak to mohlo vypadat, kdyby Dryden neodešel do důchodu tak rychle.
V NHL sice nesbíral trofeje na požádání a nemá tak úžasnou kariéru jako Dryden, přesto se zdá tak trochu šílené, že zájem o Tomáše Vokouna v NHL opadl a proto se český gólman rozhodl ukončit aktivní kariéru.
Vokoun prožil ročníky své největší slávy v Nashvillu a Floridě. Velmi solidní výkony podával i ve Washingtonu v sezóně 2011/12 (91,6% úspěšnosti zákroků). V Capitals se však příliš dlouho neohřál. Svou zámořskou pouť ukončil v Pittsburghu, kde se však nedokázal vymanit z role brankářské dvojky za Fleurym, přestože vykazoval lepší čísla než brankářský miláček Penguins.
Prokázal to i ročník 2012/13, kde si Vokoun připsal tři čistá konta a zaznamenal úspěšnost zákroků 91,9%. O ročník později se ukázal už jen na dva zápasy ve farmářském celku Scranton/Wilkes-Barre, do NHL už se však zpět nepodíval. Svými kvalitami si říkal ještě o pár sezón, ale nový kontrakt Vokounovi na stole přesto nepřistál.
Naposledy se Pittsburgh neprobojoval do play-off v sezóně 2005/06, otřesná sezóna Tučňáků skončila s 58 body na dně Východní konference. Přesto se v klubu našla dvě velká pozitiva. Jedním byl vzestup budoucí superstar Sidneyho Crosbyho, druhým se staly konzistentně skvělé výkony slovenského útočníka.
18. ledna 2006, uprostřed sezóny, oznámil Pálffy konec své hokejové kariéry. Oficiálně stálo za jeho odchodem do důchodu zranění ramena, Pálffy však do svého konce nastřádal ve 42 zápasech stejný počet bodů, což znamená, že až tak příliš limitovaný zraněním nejspíš nebyl.
Po roční pauze se ale k hokeji vrátil, zvolil svou rodnou zem a po několik sezón zde dokazoval své nesporné kvality. 151 branek ve 222 zápasech? Ano, Pálffy ukázal, že by v NHL hrát skutečně mohl. Zvolil ale tak, jak zvolil.
Malý velikán má sice již 40 let, přesto mu každý tipoval ještě další 2-3 sezóny v NHL. Přesto se tento Kanaďan s velkým srdcem rozhodl svou kariéru ukončit. Svůj poslední ročník zakončil 52 body v 74 zápasech, což opravdu není špatná bilance. St.Louis navíc odešel do hokejového důvodu pouhé tři ročníky poté, co byl oceněn trofejí Arta Rosse.
St.Louis dal před ukončením své kariéry veřejnosti jasný signál, že by chtěl v NHL pokračovat ještě další rok a vůbec se netajil tím, že by chtěl svou kariéru již dohrát v dresu Rangers. Vedení týmu však mělo trochu jiné plány, a tak Martymu v podstatě nic jiného nezbývalo. Vždyť se do New Yorku přestěhoval hlavně kvůli rodině, to byl také důvod, proč odešel do Rangers.
Dobře, pravý důvod, proč St.Louis odešel na Manhattan všichni známe. Spory mezi ním a manažerem Tampy Yzermanem začaly pořádně jiskřit poté, co jej tentýž muž nenominoval do hlavního kanadského výběru pro olympijské hry. Samozřejmě, můžeme se jen dohadovat, co si ti dva skutečně udělali, nebo zda-li za odchodem St.Louise nemohlo něco jiného, každopádně by tento Kanaďan v žebříčku jistě vůbec nebyl, kdyby z Tampy nikdy nemusel odejít.
Tento žebříček sestavil zámořský redaktor Craig Hagerman a do jisté míry je škoda, že v něm nezahrnul širší výběr. Rozhodně bychom měli zmínit k rozepsané pětici ještě předčasně ukončenou kariéru Pavla Bureho nebo Bobbyho Orra. Nebo co třeba takový Mike Bossy? Jaká jména byste doplnili do tohoto žebříčku vy?