Až pod strop (1): Selänne prožil v Anaheimu dvě éry, obě krásné a plné branek

NHL zažila, dokonce i na své velkolepé poměry, opravdu nevšední týden. Předminulou neděli se dočkal vyřazení dresu Teemu Selänne, jen o dva dny později přišel na řadu Dominik Hašek, načež tuto sobotu, tedy po třídenní odmlce, slavil Rob Blake. Bylo by téměř matutovským hříchem přezíravě opomenout oceněné legendy světového hokeje a nevěnovat jim alespoň díl prostoru na NHL.cz. Vítejte u seriálu Až pod strop, ve kterém si připomeneme stopu, jakou ve svých osudových klubech zanechali "Finnish Flash", "Dominator" a "Blakey".

Čerstvě se píše rok 1996. Selänne stále obléká dres Winnipegu Jets, občas ovšem zaslechne, že by mohl být vyměněn. Od generálního manažera Johna Paddocka dostává po jednom ze zápasů (16. ledna, proti Washingtonu Capitals)  čestné slovo, že se nikam stěhovat nebude a že s ním počítají jako s klíčovou postavou i po blížícím se přesunu do Arizony. Paddock lhal, dobře věděl, že Kojoti si s ohledem na budoucnost prostě nebudou moci dovolit platit tři nadmíru nákladné forvardy.

Někdo z tria Selänne, Keith Tkachuk a Alexej Žamnov musel z kola ven. Volba padla právě na finského rychlíka, suverénně nejpopulárnějšího hráče Tryskáčů. Když byl 6. února oznámen trejd s Anaheimem, Winnipeg se ponořil do černého závoje smutku. Fanoušci nevěřícně kroutili hlavou, poté co o rok dříve přišli o jiného velkého oblíbence Tie Domiho, inkasovali další drtivou ránu. Sám hvězdný útočník s osmičkou na zádech cítil obří křivdu: "Zradili mě lidi, kterým jsem věřil."

Z enormního zklamání ale nakonec vykřesal novou motivaci, těšil se na roli lídra Mocných Kačerů. A na nové spoluhráče. "Máme tu v kabině hodně šikovných kluků," říkal se stále z lehce nahořklým úsměvem na první tiskové konferenci v Anaheimu. To asi ještě netušil, jak úžasného parťáka v sluncem zalité Kalifornii nalezne. Tkachuka se Žamnovem, se kterými nastupoval v ledem pokryté Mannitobě, vyměnil za chorobného perfekcionistu s geniálním přehledem o hře o magickou střelou.

Drobného potomka Skotky a Japonce s náruživou zálibou v citování hlášek z Hvězdných válek. Teemu našel Tetsuhika. Společně vytvořili úderný pár, který vstoupil do dějin NHL jako jedna z největších ofenzivních hrozeb vůbec. Ve středu formace je doplnil nenápadný dříč s italskou krví Steve Rucchin. „Pořád mysleli jen na útočení. Já jsem žádné gólové ambice neměl,“ přiznal. „Vždy jsem se staral, jestli dobře bráním.“ K oběma útočným démonům pasoval dokonale, díky němu mohli řádit.

Selänne s Kariyou sbírali jedno individuální ocenění za druhým, stali se pravidelnou součástí All-Star Game, oba několikrát pokořil bájnou metu sta kanadských bodů. "Kouzlili jsme spolu," vzpomíná na vzájemnou souhru rychlostí posedlý rodák z Helsinek. Známý automobilový milovník byl s Kariyou nejlepší kamarád, na tripech Mocných Kačerů vždy bydleli pohromadě, někdy i pod zábavnými pseudonymy, aby se vyhnuli pozornosti médií. Říkali si "Theodore Flash" a "Tony Montana".

Kariéry obou superhvězd se poprvé rozešly v roce 2001, kdy o osudu věčného sympaťáka s nezaměnitelnou Jofou na hlavě zase jednou rozhodly finance. Mighty Ducks se výkonnostně trápili, míjeli postupové brány do play-off a začalo se šuškat o jejich možném prodeji. V tu chvíli bylo takřka nevyhnutelné, aby jedna ze štědře placených star změnila působiště. A Černého Petra si opět vylosoval Selänne, zamířil do San Jose a rovnou se Žraloky podepsal roční kontrakt.

Tak skončila Selänneho éra v Anaheimu.

Tedy jen na čas. Díky důvěře muže, se kterým vlastně neměl vůbec nic společného, se "Finnish Flash" dočkal krátce před startem ročníku 2005-06 nové šance. Poté co během roční pauzy, která k nepotěše příznivců ledního hokeje zastavila kolotoč zvaný NHL, postoupil rekonstruktivní operaci bolavého kolena, byl Selänne kdekým odepisovaný. Vždyť mu pranic nevyšla štace u Colorada Avalanche, jen bezbřezí optimisté věřili, že se rozpomene na někdejší formu. Patřil mezi ně Henri Samueli, nový vlastník Kačerů.

Dnes jeden z nejambicióznějších klubů zakoupil od Walta Disneyho za pouhých 75 milionů dolarů!  Selänneho si zvolil za jednu z jeho tváří. Udělal výtečné rozhodnutí. Konečně zdravý veterán ožil, v nové lize, kde brankářům ukrojili další porce centimetrů z výstroje a rozhodčím nakázali přísně posuzovat veškeré fauly hokejkou, válel jako zamlada. Podpořil mladé pušky Ryana Getzlafa a Coreyho Perryho, zase se přiblížil stobodové hranici.

A hlavně, v roce 2007, již v nových barvách (Ducks přešli na černou, oranžovou a zlatou) a odlišným logem na prsou (klasického kačera se škraboškou nahradil stylizovaný nápis s kačeří šlápotou) dobyl stříbrný pohár! Po těch všech letech odříkání a křivd pozdvihl nejcennější trofej,  kterou profesionální hokejista může získat. Byl dojatý, plakal, dlouho nemohl mluvit. "Je to úžasné, splnil se mi sen. Už jsem pohyboval, že se mi to někdy povede," hlásil přímo na ledové ploše známému komentátorovi Pierru McGuireovi.

Bez odvážného rozhodnutí Samueliho, notorického filantropa, by se životního okamžiku nedočkal. Však mu také předminulou sobotu v dojemném projevu v emocemi rozpumpované Honda Center děkoval: "Moc vám děkuji, že jste mě v roce 2005 přivedl zpátky do Anaheimu." Ač se Selänne v posledních letech poněkud z ledové plochy vytrácel, na jeho velikosti mu to neubírá ani trošičku. Vždyť v NHL vydržel do 43 let a 314 dní! Překonal metu 600 branek i 1400 bodů! 

Postupně se musel smířit s klesajícím ice-timem i vlastní výkonností, příliš si nesedl s novým koučem Brucem Boudreauem (ostatně mu to minulé prázdniny ve své knize pěkně vytmavil), kupředu se drala mladá křídla jako Emerson Etem. Každé léto přemlouval své tělo, aby mohl pokračovat v kariéře. Přesto pro Anaheim navždy zůstane nesmrtelným hrdinou. A prvním mužem, jehož dres vystoupal až pod strop.

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter