Burns není jen vousáč s tvrdou střelou. Vyprávěl i o zážitku z Prahy

Když je na ledě, brankáři soupeře se musejí mít na pozoru. Brent Burns totiž nahání strach nejen pověstným fousem, ale hlavně obávanou střelou jedovkou. Díky ní dokáže poslat puk do branky prakticky odkudkoli v útočném pásmu. Novináři ze zámořského webu espn.com se nedávno v zajímavém rozhovoru s elitním obráncem San Jose Sharks snažili poukázat i na jiné stránky jeho kariéry. Tak třeba zavzpomínal, jak na loňském šampionátu v Praze našel syna v kabině Spojených států. Níže nabízíme volný překlad rozhovoru.

Byl jste na večeři s rodiči. Kde žijí a co dělají?

Stále bydlí v Ontariu, asi hodinu cesty z Toronta. Táta pracuje v pivovaru v Barrie a máma prodává v obchodním domě Costco. Myslím, že právě povýšila na manažera fotolaboratoře, takže od ní dostávám všechny své fotky (směje se).

Rodiče hokejisty toho musejí spoustu obětovat. Byl byste bez nich tam, kde jste dnes?

V žádném případě ne. Táta byl a vlastně stále je veliký hokejový fanoušek. Můj sportovní vývoj měl především dva činitele – otce a Jariho Byrskiho (trenér bruslařských dovedností z Toronta, pozn. redakce). Od Jariho jsem se naučil řadu záležitostí na ledě, což mi přineslo zlepšení ve hře. Ale jak říkám, i táta mi hodně pomohl, hlavně co se týče pracovní morálky a trénování. Má každý ze zápasů mého dětství zaznamenaný na videu. Je fajn podívat se zpětně na některé momenty z turnajů.

Minulou sezónu jste byl nominován na Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL. Vždycky jste patřil k těm lepším, dokonce i na postu útočníka. Ale co je hlavním důvodem, že se vaše hra dostala zase o úroveň výš?

Vůbec nevím, je to šílené. Myslím, že hodně dělá to, jak často vás trenéři využívají, a jak o tom přemýšlíte. Mám fajn pocit, když mě koučové často posílají do hry. Ale na druhou stranu, když jsem přišel do San Jose a viděl kluky jako jsou Joe Thornton, Patrick Marleau, Joe Pavelski nebo Logan Couture, mohl jsem se od nich hodně věcí přiučit. Mám velmi blízko k Jumbovi (Joe Thornton), je to legenda. Podívejte se na jeho čísla a zároveň si uvědomte, že stále hraje skvěle. Slyšíváte o něm mnohdy zvláštní věci, ale když o Jumbovi mluvíte s někým, kdo s ním nastupoval, řekne vám: „Ne, je to nejlepší spoluhráč, s jakým jsem kdy hrál.“ Miluje hokej, jeho vášeň je neuvěřitelná – jeho nasazení a morálka. A hlavně je pořád jedním z nejlepších hráčů NHL.

Když jste nedávno podepsal nový osmiletý kontrakt se Žraloky, mluvilo se o vašemu věku. Ale je zřejmé, že to vůbec neřešíte …

Cítím se lépe a lépe. Nikdy jsem se necítil tak dobře jako teď. Hraji NHL dlouho, ale nejdříve se člověk musí naučit zvládat věci lépe. Vzpomínám na svůj první zápas v této soutěži. Seděl jsem po utkání v kabině a říkal: „To je teprve první duel? Neskutečné, musím to zvládnout znovu?“ Nebyl jsem si jistý, jestli odehrají další a další zápasy. Byl jsem osmnáctiletý kluk, co hrál svůj první mač v Chicagu. Naučil jsem se, jak přistupovat k přemýšlení o utkáních a nástupech k nim. Tady v San Jose máme parádní partu, výborné trenéry, na zápasy se člověk těší.

Povězte něco o vašem oblíbeném RV výletování (recreation vehicle, tedy cestování s karavanem po různých místech Severní Ameriky, pozn. redakce). Kolik let jezdíváte na tyto prázdninové výlety?

Dva roky. Například poslední léto bylo opravdu báječné: poté, co jsme prohráli ve finále Stanley Cupu, bylo za dva dny sbaleno a vyráželo se. Dětem začínala škola 12. srpna, to už jsme byli zpátky.

Co vlastně čtete? 

Pořád Game of Thrones. A také čtu The Nuclear Jihadist. Jedná se o reálný příběh o CIA a jaderných zbraních, opravdu zajímavá kniha. Také sleduji některé seriály, třeba Vikings, Hell on Wheels a Black Sails.

Mohl byste být jedním z těch Vikingů, pokud budeme usuzovat z vašich vousů.

Já vím! A do Black Sails (příběh pirátů, pozn. redakce) bych se hodil také. Pokud mi můžete pomoci dostat se do jednoho z těchto seriálů, bude to super. Mám rád snímky, které pojednávají o historii, ale zároveň sdělují nějaký příběh.

Co Twitter, jak jste na tom se sociálními sítěmi?

Nikdy jsem nepoužíval Facebook. Ale s Twitterem je spousta zábavy. Pokud se něco děje, můžete k tomu cokoli říct. Twitter je vlastně způsob, jakým se dostávám ke zprávám a dozvídám se o dění v celé lize, nejsnadnější možný přístup. Je tam i hodně zábavy s fanoušky.

Hrál jste za Kanadu na Světovém poháru. Ale co olympiáda? Na té příští byste jistě byl na soupisce, ale zatím to s cestou hráčů NHL do Jižní Koreje nevypadá pozitivně. Co vy na to?

Miluji hraní za Kanadu, ať už to bylo jako junior, na mistrovství světa či právě na Světovém poháru. Vykládám lidem o mistrovstvích v dresu Kanady, tyto turnaje velmi pomáhají a dávají životní zkušenosti. Pamatuji, jak jsme hráli v roce 2015 v Praze. Naše utkání skončilo a po nás měly nastoupit USA. Můj malý syn stál dole u kabiny a najednou byl pryč, všude jsem ho hledal a on nikde. Pak za mnou přišli dva hráči Spojených států a říkají: „Burnzie, nehledáš syna? Je v naší kabině.“ Chápete? Připravovali se na semifinále a můj syn v dresu Kanady (a s mým jménem) přišel na návštěvu za hokejisty USA. Takže zážitky jsou s národním týmem všude. Ale olympiáda je i o byznyse. Byla by to pro mě skvělá možnost, navíc se podívat do Jižní Koreje. Ale je to těžké, uvidíme.

 Váš malý syn hraje hokej, že?

Ano. Ale je to vtipné. Mají sedm nebo osm týmů v jejich dětské lize Sharks league. Nosí mládežnické logo Sharks, ale pak jsou zastoupeny také všechny kluby z NHL. Nasadili mého syna i syna Patricka Marleaua do barev Penguins. Kluk je z toho špatný, hned mě napadlo: Kdo nám to mohl udělat? Pobavilo nás to.

Jasně, jste pořád daleko od konce kariéry. Ale už přemýšlíte o tom, co pak budete dělat?

Vždycky jsem se chtěl připojit k armádě. A také sním o vlastním ranči, miluji zvířata a přírodu. Ale moc o tom nepřemýšlím.

Je docela zajímavé si vás představit jako trenéra nebo generálního manažera v NHL. 

Ne, pravděpodobně bych pak nechtěl působit na jiné pozici v NHL. Kvůli hokeji jsem se vzdal spousty jiných koníčků, takže si jich budu chtít co nejvíce užít. Miluji ježdění na kole, jiu-jitsu, láká mě i střelba na dlouhé vzdálenosti.

Každý už ví, že máte rád zvířata – hady, psy, prostě vše. Jaké psy teď máte?

Měli jsme dva psy husky, ale přišli jsme po letošním výletování o fenku. Pejsek je teď sám, je mu 10 let a je skvělý. Takže na Vánoce pořídíme štěňátko, aby nebyl smutný.

Jaké plemeno?

Leonbergera. V USA jich moc není, jsou velicí (následně Burns ukazuje fotky tohoto plemene na počítači).

Proboha, to je skoro jako kůň!

Jo, jsou vážně obrovští. A mají dobrý temperament, hledal jsem takového psa roky.

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter