Držím si od hokeje odstup, přiznává Boyle. Bude jednou trenérem či manažerem?

Po dlouhých sedmnácti letech, jež strávil na kluzištích NHL, si užívá zaslouženého volna. Bývalý obránce Dan Boyle pověsil brusle na hřebík s koncem hokejové sezóny 2015-16 a z jeho slov je patrné, že mu rychlý kolektivní sport příliš nechybí. V žebříčku priorit postavil na první místo manželku a své dvě dcery. Nezastírá však, že by se k hokeji jednou rád vrátil v pozici trenéra nebo generálního manažera.

Nejedna hokejová legenda ihned po konci hráčské kariéry přijme jinou perspektivní nabídku ze sportovní prostředí. To není případ jednačtyřicetiletého Dana Boylea, někdejšího zadáka San Jose Sharks nebo Tampa Bay Lightning. Řekl si, že za roky tvrdé dřiny strávil na cestách daleko od domova spoustu času, takže teď je třeba dát přednost rodině. Jak ottawský rodák přiznává, posledních několik měsíců zastává roli otce na plný úvazek a maximálně si to užívá.

„Neskutečně zbožňuji být otcem,“ září muž, který v nejlepší lize světa odehrál 1093 zápasů a zkompletoval 605 kanadských bodů za 163 gólů a 442 nahrávek. „Je to něco, co miluji dělat úplně každý den.“

Dan Boyle se výrazně zapsal do historie několika organizací zároveň. V San Jose i Tampě Bay mu stále náleží pozice druhého nejproduktivnějšího obránce klubu (u Žraloků za Brentem Burnsem, u Blesků za Victorem Hedmanem), mezi jeho největší zážitky pak bezpochyby patří zisk Stanley Cupu s Bolts. Na nejcennější hokejovou trofej dosáhl v roce 2004. Kdo ví, dost možná do kolotoče tohoto sportu někdy znovu naskočí, ale zatím o něm nechce vůbec slyšet. 

„Hokej strašně moc miluji, ale už jsem v závěru kariéry cítil, že potřebuji psychický odpočinek,“ míní sympaťák, jenž na dresu nosíval číslo 22. „Myslím, že je pro mě důležité držet si teď od hokeje určitý odstup, moc jsem se mu v minulém ročníku nevěnoval a prakticky ho vůbec nesledoval. Třeba se do sportu nějakým způsobem vrátím, ovšem stále je příliš brzy.“

Nedraftovaný talent

V tuto chvíli Boyle nemá úplně jasno v tom, jaký post by rád zastával. „Kdybych měl vybírat mezi funkcí kouče a generálního manažera, nejspíš bych zvolil manažerské křeslo,“ zamýšlí se. „Ale na druhou stranu v sobě mám dva protipóly. Jedna část mého já chce sestavovat soupisku a druhá mít mužstvo pod kontrolou na střídačce. Takže teprve uvidíme.“

Kanaďanova úctyhodná kariéra v National Hockey League nezačínala vůbec snadno. Na draftu po něm nesáhl žádný z klubů a smlouvu podepsal jako volný hráč na konci března 1998 s Floridou. „Hodně lidí zná můj příběh,“ nepochybuje Boyle. „Byl jsem přehlížený a už jako mladému klukovi mi často říkali, že nemám šanci vybojovat místo v NHL. Ve výsledku všechno po mém prvním utkání bylo krásným bonusem navíc. Pociťuji pýchu a zároveň pokoru. Mou sebedůvěrou bylo občas otřásáno, ale nakonec jsem vždycky uvěřil sám v sebe.“

Šikovný bek, který hráčské povolání zakončil v dresu New York Rangers, rád vzpomíná i na play-off 2004, kdy vyhrál již zmíněný Stanley Cup s Tampou Bay. Sám k němu přispěl dvěma góly a osmi asistencemi. „Je to něco, o čem jsem vždycky snil. Dříve mě ani nenapadlo, že budu moci vůbec hrát NHL. Patřit k vítězům Stanley Cupu je něco speciálního,“ zakončil Boyle vyjádření na webu nhl.com.

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter