4. prosince 2014, 12:30
Jiří LacinaKrátce poté, co se musel hokejový svět vyrovnat s odchodem bývalého hokejisty a vynikajícího trenéra Patta Quinna, přišla zpoza Atlantiku další nepříjemná zpráva. Svět opustil Jean Béliveau - legendární hráč, funkcionář a hokejový ambasador Montrealu Canadiens.
Slavný hokejista padesátých a šedesátých let, dlouholetý kapitán populárních Habs, desetinásobný vítěz Stanley Cupu (dalších sedm titulů přidal jako člen managamentu) zemřel ve věku 83 let. Zámořské hokejové dějiny jsou pořádně dlouhé a bohaté, přesto by dalo hodně práce najít lepšího reprezentanta této hry, vhodnější příklad pro mládež.
Sto tisíc pro nováčka
Jean Béliveau se narodil 31. srpna 1931 jako nejstarší ze sedmi dětí v Trois-Rivieres ve frankofonní provincii Quebec. Ve třech letech se s rodiči přestěhoval do Victoriaville, jihozápadně od Quebecu. Hokeji se učil s ostatními kluky na zamrzlých rybnících, jako talentovaný junior se brzo stěhoval přímo do nedaleké metropole. Ještě v letech 1951-53 hrál za Quebec Aces, teprve ve dvaadvaceti ho funkcionáři Montrealu přesvědčili, že jeho místo je u nich.
Otec Arthur byl prozíravý. Přesvědčil syna, aby neupisoval svá profesionální práva Montrealu předčasně, jak bylo v té době zvykem. Zástupci elitní šestky klubů NHL objížděli ty nejtalentovanější hokejisty v zemi a pojišťovali si je mnohdy už ve velmi mladém věku. Aby jim je posléze nesebrala konkurence.
Béliveau byl jiný, nedal se tak snadno udolat. Činovníci Canadiens raději koupili celou soutěž Quebec Senior Hockey League, aby jim klenot známý pod přezdívkou „Le Gros Bill“ neutekl. Ke vstupu do NHL ho následně přilákali až astronomickou nabídkou na 110 tisíc dolarů za pět let. To bylo v té době pro nováčka něco nevídaného, na stejné úrovni se pohybovaly příjmy nejlepších hráčů ligy. V Montrealu bral víc jen Maurice Richard, který už byl po deseti letech v NHL zavedenou celebritou.
Těžko říct, zda tehdejší lídr Canadiens věděl, kolik nově příchozí zelenáč dostal, z jeho přítomnosti v kabině měl ale velkou radost. „Je skvělý,“ chválil Béliveaua Richard. „Má tu nejlepší střelu, jakou jsem kdy v hokeji viděl. A je to fajn chlap. Tomuhle týmu určitě pomůže.“
Navzdory očekáváním to nešlo snadno. Nováčkovskou sezónu poznamenala zranění. Ve druhém ročníku sice nastřílel Béliveau 37 branek, se kterými se stal třetím nejlepším týmovým kanonýrem („Boom Boom“ Geoffrion a Maurice Richard měli s 38 góly shodně jen o jeden přesný zásah víc), pořád byl ale kritizován za příliš „měkkou“ hru. Zlom nastal v sezóně 1955-56.
Béliveau byl v tomto ročníku s 88 body (47+41) nejproduktivnějším hráčem mužstva, konkurenci neměl ani jako střelec. Naučil se čelit tvrdé hře, když to bylo třeba, shodil rukavice. Se 143 trestnými minutami byl s náskokem nejtrestanějším hráčem týmu! Vyhrál první ze svých dvou Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy a spolu s ostatními odstartoval památnou jízdu. V roce 1956 se začala psát historie vítězné dynastie Canadiens, která vyhrála pět Stanley Cupů za sebou.
To nejlepší, co se mohlo hokeji stát
Jean Béliveau ztělesňoval skutečnou hokejovou dokonalost. Víc než 190 centimetrů byla na tu dobu ohromující výška (srovnejte s urostlým Gordiem Howem, který měl 183 cm), k tomu přes 90 kilo váhy. Obdivuhodná síla, dlouhý dosah paží, jemné vedení puku a vynikající přehled o hře udělaly z montrealského forvarda na dlouho jednoho z nejlepších hokejistů světa.
V roce 2011 přiznal, že dnes by se svou výškou nevynikal. „Byl bych průměrný,“ smál se Béliveau. „Před čtyřiceti, padesáti lety nás nebylo v lize moc s výškou přes 190 centimetrů… Možná v Chicagu Eddie Litzenberger, v Torontu Allan Stanley. Nyní máte takových hráčů hodně. Mají 110 kilo. Co mě fascinuje, že dřív urostlejší chlap nebyl moc dobrý bruslař, ale dneska bruslí všichni velmi dobře.“
Vysoký útočník Montrealu s bruslením problémy určitě neměl. „Bylo skutečným potěšením sledovat ho na ledě s pukem na holi,“ řekl kdysi Don Marshall, defenzivní útočník Habs padesátých a šedesátých let. „Byl to opravdový elegán. Když jsme potřebovali vstřelit gól, šel na led s Richardem a Olmsteadem a my věděli, že se to může povést.“
Dokonce i Conn Smythe, prudký a nesmlouvavý majitel Toronta Maple Leafs, měl pro montrealského čahouna slova chvály: „Béliveau je ta nejlepší věc, která se mohla modernímu hokeji přihodit,“ pronesl už v roce 1956. „Říkají, že v hokeji už není prostor pro šikovnost, chytrost a techniku. Byl tu přitom vůbec kdy šikovnější hráč? Prokázal někdo víc důvtipu? Byl tu někdo s lepší střelou?“
Na otázku, zda existuje způsob, jak Béliveaua zastavit, odpověděl jednou generální manažer Maple Leafs Hap Day bez zaváhání: „Ano, ale není legální.“ Také kamarád, obránce Dollard St. Laurent, měl o výjimečnosti spoluhráče svou představu: „Jsou tu dvě ligy. Jedna pro běžné profesionály a ta druhá pro Jeana.“
Osobnost s přirozeným respektem
Béliveau nebyl jen mimořádným hokejistou, byl také ojedinělou osobností. S odchodem Maurice Richard v roce 1960 dostal v Montrealu kapitánské céčko na rok Doug Harvey. V okamžiku, kdy byl vyměněn, přišla éra Jeana Béliveaua. Kapitána dělal deset let (1961-71) a stal se nejdéle soužícím lídrem Canadiens v klubové historii.
„Setkat se s ním je něco odlišného než potkat jiné vynikající hráče minulosti,“ řekl nedávno bývalý spoluhráč Gilles Tremblay. „Když lidi potkají třeba Bobbyho Hulla, řeknou prostě: ‚Ahoj Bobby!‘. Když potkají Jeana, zdraví ho: ‚Dobrý den pane Béliveau.‘ Lidí mu dávají najevo respekt.“
V roce 1964 vyhrál svou druhou Hart Trophy a stál u zrodu další vítězné dynastie Montrealu, která v letech 1964-69 vyhrála čtyři Stanley Cupy. Nepovedlo se to pouze v roce 1967, kdy Canadiens s ohledem na pořádání světové výstavby Expo zvlášť silně toužili po úspěchu, ve finále si však nechali pohár vyrvat od konkurentů z Toronta. Mimochodem, jde o dosud poslední triumf Maple Leafs.
„Ta porážka mě velmi mrzela, protože podle mého názoru jsme tehdy měli lepší tým,“ řekl o mnoho let později Béliveau. Po skončení ročníku 1969-70, kdy se silná skvadra Habs po úspěšném období překvapivě vůbec nekvalifikovala do play off, zavolal generální manažer Sam Pollock kapitána k sobě do kanceláře a rozmluvil mu úvahy o konci kariéry. Přemluvil ho ještě k jedné sezóně.
Byl to skvělý nápad. Béliveau neměl v 39 letech dobrou sezónu (49 bodů za 19+30), o rok později, kdy končil jako čtyřicátník, měl za sebou 70 zápasů s bilancí 76 bodů (25+51). Vstřelil svůj 500. gól v NHL, v play off dotlačil mužstvo 22 body ve 20 zápasech k dalšímu Stanley Cupu. Ve čtyřiceti skončil jako vítěz, nadto nejproduktivnější hráč svého mužstva jak v základní, tak v pohárové části, kde mu stejným počtem bodů sekundoval pouze Yvan Cournoyer.
„Play off jsem si vždycky užíval,“ řekl později. „Bavilo mě hrát tyhle zápasy. Všichni, nejen hráči, ale i managament, fanoušci a tisk bývají hodně nervózní… Užíval jsem si každý takový zápas.“
Úspěšný klubový ambasador
Po skončení hráčské kariéry, během níž nasbíral v 18 sezónách za Canadiens v 1125 utkáních 1219 bodů (507+712), vyhrál dvě Hart Trophy (1956, 64), jednu Art Ross Trophy (1965), zaznamenal 83 vítězných gólů a třináctkrát si zahrál All Star Game, přešel do funkce klubového viceprezidenta.
Přestože před ním i po něm udělala spousta hvězdných hráčů s funkcionařením špatné zkušenosti, Béliveau slavil také na tomto poli velké úspěchy. Se svým chováním a přirozeným respektem byl jako stvořený pro „public relations“, třebaže se tomu tak tehdy možná ještě neříkalo. Staral se o marketing, kontakt s fanoušky a sdělovacími prostředky.
Když se místní legenda rozhodla v roce 1993 omezit svou činnost na částečný úvazek, upadl podle názoru mnohých klub do průměru. Staří začalo slavného hokejistu dohánět. V roce 2000 byla Béliveauovi diagnostikována rakovina hrtanu, kterou ještě zvládnul. V letech 2010 a 2012 se přidaly mozkové mrtvice, letos v srpnu zápal průdušek. To všechno krátce poté, co po pádu doma utrpěl zlomeninu kyčle.
„Už klepu na dveře. Zatím na mě ale ještě nejsou připraveni,“ řekl poněkud cynicky, avšak smířeně, před dvěma lety, když se zotavoval z poslední mrtvice. Definitivní konec přišel letos v prosinci. Jean Béliveau zemřel ve věku 83 let. Zanechal po sobě manželku Élise, po jejímž boku žil 63 let, dceru Heléne a vnučky Myléne a Magalie.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.