NHL.cz na Facebooku
Jezdec Skapski bojoval po bouračce o život. Dotáhl to až do NHL
20. března 2015, 18:42
David ZlomekMackenzie Skapski. Tohle znají nejspíš jenom fanoušci Jezdců z New Yorku. Mladý brankář zatím chytal v NHL dvě utkání, obě vyhrál. Příležitost v brankovišti dostal kvůli zranění Henrika Lunqvista. Skapski byl proto povolán, aby dělal dvojku Camu Talbotovi. A svůj part sehrál obstojně. Oba duely byly sice proti nejhoršímu Buffalu, ale to nic nemění na tom, že dostat jednu branku ze dvou zápasů není na borce draftovaného v šestém kole nic špatného. Skapského cestě do NHL ovšem rozhodně nebyla vydlážděna.
Mackenzie Skapski právě vyhrál své první utkání v NHL (při svém debutu), ale radost z výhry musela chvilku počkat. Rodák z kanadského Abbotsfordu totiž volal domů, aby tyto chvilky sdílel s rodiči. Denise Mackenzieho, Skapského otce, konverzace dojala k slzám.
„Táta byl šťastný, když jsem s ním mluvil. Pak mi máma řekla, že z toho byl docela naměkko," řekl Skapski. „Já osobně ho takhle nikdy neviděl, mamka jednou, a to když jsem měl autobusovou nehodu.“
Emoce, které Denis projevil projevil 20. února po výhře Rangers proti Buffalu, byly silné. Ovšem před pěti lety prožil hráčův otec daleko silnější okamžiky. Tehdy šlo o život.
Všechno se semlelo, když bylo Mackenziemu patnáct. Autobus, jenž převážel jeho tým na turnaj v Britské Kolumbii, se na ledu svezl a chvilku se převracel. Skapski se při nehodě vážně zranil a byl letecky transportován do Vancouveru. Brzy poté museli chirurgové vyříznout třípalcový čtverec z jeho lebky poté, co další skenování ukázalo, že krvácení vyvíjelo tlak blízko jeho mozku.
„Neurochirurg přišel a řekl, že musel jít rovnou. Pokud by to neudělali, byl by nemocný, mohl přestat dýchat,“ popisoval Denis Skapski. „Měli jsme strach, že nepřežije.“
V průběhu operace našli lékaři žílu, která byla v průběhu bouračky přetržena. Žíla byla umrtvena a dvě rozpustné destičky byly vloženy do Mackenzieho tváře.
„Nebylo to v mozku, ale jinde. Díky Bohu,“ ulevilo se Denisovi, který hrál tři sezony obránce v univerzitní NCAA a jednu v ECHL. „Ale to krvácení bylo výrazné, na jeho mozek tvořilo tlak.“
Mackenzie v nemocnici ztratil více než devět kilo své váhy a musel čekat tři měsíce, než se vrátil na brusle. Ztratil půl roku v době, kdy byl bod v jeho vývoji kritický. To ho stálo šanci na to, aby hrál v šestnácti letech WHL za Kootenay Ice. Později také šanci na svůj draft, kdy už na něj měl věk, jenže prostě nemohl.
„Nehoda znamenala zmatek v jeho vývoji,“ potvrdil Denis. „Opravdu musel začít od začátku.“
Zdálo se, že se s tím Mackenzie popasoval dobře, ale tak snadné to vždy nebylo. „Měl jsem jakoby rok zpoždění,“ popisoval. „Bylo to pro mě hodně hořké.“
Trvalo téměř tři roky (v polovině jeho druhé sezony ve WHL), než se stal Skapski brankářem, kterým byl před nehodou. Rangers ho pak vybrali v šestém kole (celkově 170.) draftu 2013 a o rok později mu nabídli vstupní kontrakt. Ten samozřejmě přijal.
Pak to byla smršť. Skapski jel na tréninkový kemp s nejistotou. Nevěděl, jestli začne svoji profesionální kariéru, nebo se vrátí mezi juniory. Rangers ho poslali do Greenvillu (ECHL), aby tam začal sezonu. Koncem října si vysloužil povýšení do AHL. Přesněji do Hartfordu, kde mají Blueshirts farmu.
„Bylo to naprosto šílené,“ přiznal Mackenzie. „Jel jsem na kemp a vážně jsem neměl tušení, co bude dál. Můžete se podívat, kde je většina dvacetiletých gólmanů. Buď v juniorech, nebo hrají v ECHL.“
Další krok udělal poté, co se Henrik Lundqvist zranil. V zápase s Carolinou ho střela zasáhla do krku, což znamenalo jediné – zraněné cévy a dlouhá pauza od hokeje. Mackenziemu to pomohlo, do Rangers byl povolán 4. února.
„Bylo to největší vzrušení. Volat rodičům, že jste byl právě povolán do NHL,“ řekl Skapski. „Rodiče z toho byli opravdu nadšení. Možná víc, než když jsem jim volal, že budu poprvé hrát.“
Jeho rodiče letěli hned ten den do New Yorku, aby byli v Madison Square Garden, kde sledovali, jak dělá zálohu Camu Talbotovi proti Bostonu Bruins. Když si připsal svůj první start, tak už byli doma v Abbotsfordu. Na stejném místě také sledovali, jak si ve svém druhém zápase připisuje první čisté konto v nejslavnější lize světa.
Mimochodem, Mackenzie se narodil pár hodin poté, co Rangers vyhráli sedmý zápas finále Stanley Cupu v roce 1994. „Bylo to, jako by nás nechal sledovat zápas a najednou řekl, že může jít ven,“ říkal se smíchem Denis o porodu.
Skapski ví, že jeho čas v Rangers se chýlí ke konci. Lundqvist už své zranění vyléčil, je připraven trénovat. V nejbližší době bude hrát. Než Skapski opustí tým, čeká ho ještě jedna rodinná záležitost. Do New Yorku za ním přiletí jeho babičky a on pro ně má připravené dresy, aby mohly sledovat jeho možná poslední zápas v Madison Square Garden.
Nebude záležet na tom, že bude nejspíš jenom na rozcvičce a pak s největší pravděpodobností stráví zbytek zápasu na lavičce. Babičky ví, čím si Mackenzie prošel, než se dostal zpátky na led a ví, jakou osobností se stal během cesty, kterou na vrchol absolvoval.
Je to prostě typ člověka, který volá domů předtím, než se pustí do oslavy svojí první výhry, protože ví, že jenom jeho rodina dokáže ocenit pravý význam toho, čeho dosáhl.
