Magická rozlučka mistra Dacjuka. Ožily jeho slavné góly, exceloval Ovečkin

Je jedním z největších hokejových kumštýřů 21. století. Magic Man, tedy Kouzelník, mu říkali. Pavel Dacjuk vyhrál dvakrát Stanley Cup a posbíral v NHL nejednu individuální poctu. Za hvězdu první velikosti byl i doma v Rusku. Další start ovšem už ani tam nepřidá, o víkendu se s definitivně rozloučil s hokejovou kariérou velkolepým exhibičním zápasem. Za účasti Alexe Ovečkina, Sergeje Fjodorova a dalších machrů. Čtyři roky po svém posledním soutěžním mači.

Byla to velká sláva se záblesky taškařice.

Ostatně, přesně podle tamního vkusu.

Dacjuk například osobně oživil vzpomínky na své nejslavnější góly z NHL, když před startem samotného duelu sehrál několik secvičených akcí. Ostatní byli v roli komparzistů. Jezdících kuželů. Naaranžovaná záležitost jako třeba wrestling.

A už je na vašem gustu, zda vám to přijde spíše komické, nebo jako krásná nostalgická vzpomínka.

K vidění byly třeba nezapomenutelné trefy proti nashvillským Predátorům, detroitským rivalům.

V exhibici vyhrála Dacjukova parta 13:8, když se rodák z Jekatěrinburgu blýskl čtyřmi body (2+2). A stylově právě on, patrně nejznámější třináctka hokejových dějin, vstřelil závěřečný gól svého týmu. Orámoval jím výsledek partie i svou kariéru.

Pouť, co čítala v NHL téměř 1 000 startů (a 918 bodů), všech za Rudá křídla, trojí zisk Selkeho trofeje pro nejlépe bránícího útočníka a čtvero dobytí ceny Lady Byngové určené největšímu ligovému gentlemanovi.

O dvou prstenech už byla řeč.

Na mezinárodní scéně získal šest medailí z velkých akcí, včetně olympijského zlata a titulu mistra světa, patří tedy do elitní společnosti zvané Triple Gold Club.

Doma vyhrál Superligu i její nástupnickou soutěž KHL, kde se uděluje Gagarinův pohár.

Loni se pak dočkal pocty z největších, když byl zařazen do Síně slávy.

Dacjuk měl při rozlučce v kádru kromě Ovečkina, který ohromil pěti body - párem pasů a hattrickem, včetně trefy s hokejkou prostrčenou mezi nohama, či Fjodorova třeba Ilju Kovalčuka, Vjačeslava Fetisova, Valerije Kamenského nebo Nikolaje Chabibulina.

Proti stáli Kirill Kaprizov, Alexej Morozov, Alexandr Sjomin či Maxim Afinogenov.

Marně hledáte jiná zahraniční jména než ta ruská?

Z pochopitelných důvodů internacionálové nedorazili... A Dacjuka to mrzelo. "Býval bych tu rád hráče jako Nicklase Lidströma, Chrise Cheliose, Stevea Yzermana, Valtteriho Filppulu a Henrika Zetterberga viděl."

Aktuální geopolitická situace tomu nepřála. Dalších slov netřeba, tenký led. Raději poděkujme Dacjukovi za jedinečnou a mimořádně hlubokou stopu, co ve světovém hokeji zanechal. I přes své umění, úspěchy a jmění zůstával skromným, vstřícným a pracovitým borcem. 

Byl skutečným originálem, nezaměnitelným plejerem hodným obdivu na ledě i mimo něj.

Magic Manem.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter