McDavid, verze 2.0? Jack Hughes vzbuzuje velká očekávání

Jack Hughes. Tohle jméno si zapamatujte. Ti, kteří NHL sledují, tak už o něm ví. Nikdo nečeká, že by ve Vancouveru, kde se příští draft bude konat, šel z jiného než prvního místa. Hovoří se o něm jako o generačním talentu, kolem kterého postavíte tým. Sedmnáctiletý Američan vyniká svým citem pro přihrávky i šikovností, která děsí obránce víc, než šokuje přihlížející.

V hokeji málokdy vidíte, že by se urostlý obránce obával nájezdu menšího hráče do jeho obranného pásma. Jakmile ale Hughes nabere rychlost, jež také patří mezi jeho největší přednosti, a přidá k ní svou výjimečnou šikovnost, díky které bleskurychle překoná střední pásmo, pak se mají obránci co ohánět. Ani se nenadechnou a jsou za jejich modrou lajnou.

V útoku pak ukáže to, proč je tak vysoce hodnocený a proč na něj budou diváci chodit. Jeho kombinace rychlých pohybů, otoček a kliček je opravdu mimořádná. Stejně tak je schopný ve velké rychlosti nejlépe rozeznat, kam bude nejlepší poslat puk a vytvořit šanci. A když to nejde, tak prostě vystřelí. Vždy o krok vepředu.

„Jack je elitní talent,” mluví za všechny skauty jejich zástupce z USHL. „Týmy nebudou mít herní plán proti němu, ale takový, aby způsobil co nejméně škody. Říkám to proto, že ho prostě zastavit nejde.”

Není žádným tajemstvím, odkud má Hughes takové schopnosti. Ano, rychle se učí a byla mu nadělena velká spousta talentu, nicméně určitě mu pomáhá i to, že je z hokejové rodiny. Jim Hughes, jeho otec, trénoval v AHL i NHL. Byl také ředitelem pro hráčský vývoj u Maple Leafs. Dokonce i jeho maminka hrála hokej. Byla hvězdou na své univerzitě a dotáhla to až do reprezentace.

Mezi největší naděje Vancouveru patří obránce Quinn Hughes, kterého si Kosatky vzaly v draftu 2018 ze sedmého místa. Ne, není to náhoda, je to jeho bratr. Jejich nejmladší sourozenec Luke má v patnácti letech jistotu, že bude hrát na michiganské univerzitě. Je tak jasné, co je asi doma tématem číslo jedna.

Na světovém šampionátu juniorů, jenž se hraje v těchto dnech, se představí spousta skvělých hokejistů, kteří budou mířit na ty nejvyšší pozice v draftu, ale muselo by se stát něco nepředstavitelného, aby někdo Hughese na místě jedničky draftu ohrozil. A to říkáme se vší úctou k Finu Kaapo Kakkovi či Rusu Vasiliji Podkolzinovi.

Možná si po přečtení předchozích řádků říkáte, jestli bude na úrovni Connora McDavida nebo Sidneyho Crosbyho. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš, chtělo by se říci, ale Hughes k tomu má všechny předpoklady.

Rychlost a výbušnost bude mít Hughes srovnatelnou s McDavidem. Co se týče přihrávek a periferního vidění, můžeme vidět podobnost právě s Crosbym. Také se mnohdy zdá, že má oči i z druhé strany hlavy. Skvěle se dokáže vymanit z tlaku. Jednoduše pošle obránce tam, kam potřebuje.

Když se podíváme na statistiky, tak uvidíme, že čísla jsou až neuvěřitelná, když vezmeme v potaz, že je Američan. Málokdy se vidí taková dominance hráče z USA. Zatím drží takové tempo, že by překonal statistiky všech amerických hráčů hrajících nyní v NHL, kteří strávili juniorskou kariéru v Americkém národním programu pro výchovu hokejistů (NTDP). Mluvíme o Austonu Matthewsovi, Patricku Kaneovi, Jacku Eichelovi, Philu Kesselovi nebo Claytonu Kellerovi.

Je tedy Hughes nejlepším hokejistou, co NTDP vyprodukoval? Čísla říkají, že dost možná ano.

Hughes loni, když mu bylo šestnáct, stanovil nový rekord v počtu asistencí (76) a byl bod od toho, aby vyrovnal bodový rekord Austona Matthewse (117) v jedné sezoně. Je 26 bodů od toho, aby překonal Claytona Kellera, který drží první příčku v celkovém počtu získaných bodů.

I když vezmeme v potaz, že kvůli současnému šampionátu zmešká asi šest zápasů, je i tak na nejlepší cestě k tomu, aby ke konci února stanovil nové rekordy NTDP v počtu asistencí i bodů.

Berme ale v potaz, že Keller a Hughes mohli hrát ročník před draftem právě v NTDP. Zbytek zmíněných hráčů musel na univerzitu. Ze statistického hlediska byla ale čísla víceméně stejná, když vezmeme v potaz, že v šestnácti hráli za výběry do sedmnácti nebo osmnácti let.

Další věcí, která jenom potvrzuje Hughesovu výjimečnost, je fakt, že rozpis NTDP se letos změnil. Pro výběr do osmnácti let byly “exhibiční” zápasy proti horším týmům každoroční rutinou, ale letošní tým nastoupil proti rekordním šestnácti týmům z tzv. První divize týmů. Třikrát byl soupeřem tým, který se dostal do prestižního finále Frozen Four z NCAA. A Hughes a spol. prokázali, že na to mají. Porazili Michigan i Notre Dame, vysoce hodnocené univerzitní celky.

Hughes se prosazuje také v reprezentaci Spojených států, která pravidelně nastupuje proti nejlepším hráčům do osmnácti let. Jedna zmínka za všechny, letos v listopadu se představil i na turnaji v České republice. Ve čtyřech zápasech si připsal šestnáct bodů.

Jack Hughes je tak vysněnou volbou pro každého generálního manažera. Jestli naplní potenciál, stane se z něj jeden z nejlepších hráčů ligy. Fanoušci se budou chodit dívat na něj. A kupovat si jeho dresy. A jásat pokaždé, když se dotkne puku.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter