Mr. Hockey, Pan Loket, Sekáč. Gordie Howe – seznamte se s legendou

Šestaosmdesátiletý Gordie Howe utrpěl na konci října mozkovou mrtvici. Už během léta nejspíš prodělal několik menších. Současně jeví už několik let známky stařecké demence. Dokonce i rodina se smiřuje s nejhorším. „Myslím, že je to jeho poslední kolečko kolem hřiště,“ řekl syn Mark. Gordie obtížně chodí i mluví. Rodina se mu snaží všemožně pomáhat.

Je smutné vidět legendu odcházet. Je to ještě smutnější, když víte, v jaké kondici tenhle chlapík po většinu života býval. Silný jako býk, ve všech směrech dokonalý reprezentant oblíbené zimní hry, v jehož projevu byste těžko hledali slabinu. Pojďme si připomenout život Gordieho Howea, když byl ještě plný síly. Pojďme zavzpomínat na to, proč byl tenhle chlap tak jedinečný.

Nejkomplexnější hokejista všech dob

Vžila se pro něj přezdívka Mr. Hockey - Pan Hokej. Měl a má na ní plné právo. Těšil se obrovskému respektu a popularitě. Jak ukrajoval z předlouhé kariéry, přivlastnil si bezpočet rekordů. Většinu mu postupem času uzmul Wayne Gretzky, v dlouhověkosti mu ale konkurovat nemohl. 26 sezón v NHL je číslo, které po mnoha letech vyrovnal jediný hráč - Chris Chelios.

Howe se stal hvězdou krátce po druhé světové válce. Amerika v ní krvácela jako jiné státy, její území však nebylo zasaženo, což ji umožnilo rychle nastartovat ekonomiku a během relativně krátkého času zaujmout první místo mezi světovými velmocemi. Už v padesátých letech měli Američané možnost sledovat hokej v televizi. Gordie Howe byl jednou z prvních sportovních televizních celebrit.

Byla to jiná doba. Žádní chránění či nechránění volní agenti. Žádný přestup každý druhý nebo třetí rok do jiného klubu za většími penězi. Hokejisté brali pár tisíc, zatímco majitelé kasírovali milióny. Vždyť jen do Olympie, někdejšího stadiónu Detroitu Red Wings, se už po válce běžně vtěsnalo přes 15 tisíc diváků. Howe strávil až do svého přestupu do WHA celou kariéru právě v Detroitu.

V čem byla vlastně jeho výjimečnost? Odborníci i bývalí protihráči vyzdvihují na Howeovi nejvíc jeho komplexnost. Síly měl za tři. Uměl dát gól, uměl na něj nahrát. Uměl se poprat, vyčistit vlastní brankoviště. Ne nadarmo se říká kombinaci gól + nahrávka + bitka „hattrick Gordieho Howea“. Byl to univerzální celoplošný hráč. Hokejový šlechtic s respektem, jakého se dostává králům.

Jean Beliveau jednou řekl: „Kam moje paměť sahá, byl Gordie Howe nejlepší hokejista.“ Brankář Johnny Brouwer prohlásil, že „Howe byl nejlepší hokejista, proti jakému kdy nastupoval“. Také Bobby Orr se vyznal: „Než jsem začal hrát hokej, byl Gordie můj idol. A zůstal jim napořád,“ řekl muž, který byl ve své době skutečným hokejovým fenoménem.

Bývalý kamarád a spoluhráč Ted Lindsay, jenž měl po skončení kariéry během funkcionaření v Detroitu s Howem jisté otevřené spory, neváhal zahodit ješitnost a s odstupem mnoha let prohlásit: „Gordie Howe je pro mě stále nejkomplexnějším hráčem.“

Obdivem k muži přezdívanému Mr. Hockey se rozhodně netajil ani Wayne Gretzky: „Když jsem byl dítě, chtěl jsem hrát, mluvit, střílet, chodit, jíst, smát se, vypadat jako Gordie Howe,“ svěřil se kdysi nositel čísla 99. „Byl to můj zdaleka nejoblíbenější hokejista.“

Na závěr slova toho, s nímž se ve své době nejvíc pral o přízeň publika. Maurice Richard - legenda legend. Žádný jiný hokejista v historii téhle hry nedokázal tak zfanatizovat davy. Skvělý bruslař, střelec, vztekloun, který způsobil nejeden incident. S Howem se přetahoval o trofeje a popularitu, nikdy nebyli velkými kamarády. I „Rocket Richard“ však dovedl kvality rivala uznat.

„Nebyl jsem nejlepším hráčem v lize, věděl jsem to,“ řekl jednou. „Howe je celoplošnějším hokejistou, než jsem já. Upřímně, nikdy jsem neviděl lepšího hráče. Myslím kompletnějšího hráče. Gordie Howe uměl všechno a uměl to dobře.“

Tréninky á la Rocky Balboa

Jako dítě byl velmi ostýchavý a rezervovaný. Co mu bůh vzal na schopnosti vytvářet sociální vazby, to mu vrátil na jiných dovednostech. Disponoval vynikající koordinací mezi očima a rukama. Proto tak skvěle vystřeloval puk, kopal do balónu nebo odpaloval při baseballu, jímž si přivydělával a udržoval kondici v létě po skončení sezóny. Hrál golf, jezdil na lyžích na sněhu i na vodě. Sportovně vynikal.

Horší to bylo ve škole. Opustil ji brzy a s odstupem času si to vyčítal. V té době nebylo nic zvláštního od šestnácti let pracovat. Vypomáhat rodině. V létě na stavbách brigádničil už o několik let dřív. Mohl si to dovolit, ve čtrnácti měl už svou dospělou výšku 183 centimetrů. „Nejlepší pracant, jakého jsem tu měl,“ vzpomínal později jeden jeho předák. „Makal s bráchou Vernem u mixu. Do každé ruky vzal už tehdy čtyřicetikilový pytel cementu.“

Právě tady budoval Gordie Howe svou ohromující postavu. K fotografii s rybářským prutem na lovu tuňáků, která v plné kráse odhaluje Gordieho bicepsy a ramena a prozrazuje, proč se mu v Detroitu padesátých let nejen mezi ženami říkalo „sekáč“, napsali novináři Hockey News následující: „Pokud dnešní hokejisté trénují jako Ivan Drago, Gordie Howe trénoval jako Rocky.“

Zatímco dnes jsou hráči pod maximálním dohledem a v péči všemožných odborníků, před více než půl stoletím tahal Howe jako teenager pytle s cementem, aby ve fyzické vyspělosti dosáhl možná lepší úrovně než jeho supertrénovaní současníci. Ani v pokročilém věku se mu v síle nikdo nevyrovnal!

Detroit ho měl v hledáčku ještě dřív, než mu bylo osmnáct a mohl vstoupit do NHL. Nabídli mu možnost chodit do místí školy. Jenže nebyl by to Gordie, aby opět nezvítězil ostych a nechuť usednout do školní lavice. Detroit byl po válce plný továren a pracovních příležitostí. Bylo těžké odolat. Původně sice mířil podle pokynů k zápisu do školy, nakonec ale přešel ulici a nechal se naverbovat do práce.

Budování muskulatury před vstupem do velkého hokeje mohlo pokračovat. Jak později zjistil, někdo z klubu volal do továrny a zařídil mu jinou pozici. Gordie byl stažen od nebezpečného lisu, kde hrozilo poranění rukou, cenného pracovního nástroje ve spojení s hokejkou. Rozhodnutí dát v šestnácti letech přednost továrně před školou nazval každopádně Howe později velkou chybou. Deficit formálního vzdělání pociťoval po celý zbytek života.

Ahoj Rede, jak se má manželka?

Síla byla dominantním prvkem jeho hry. Pověstné byly zejména lokty, pro které vznikla parafráze přezdívky „Mr. Hockey“ na „Mr. Elbows“ (Pan Loket nebo Pán loktů). Na mezinárodní scéně jimi přiváděl k šílenství sovětské hráče, v NHL je znal každý. Phila Esposita přivítal v lize tak, že mu krátce po prvním buly vyrazil loktem několik zubů. Mladíček, z něhož posléze vyrostl skvělý hokejista, si to mohl považovat málem za čest.

Roztomile vzpomínal na Howeovu sílu bývalý spoluhráč Red Kelly. Hokejový obojživelník, jenž hrál v Detroitu beka a v Torontu centra, se jednou rozpovídal, jak se jako dva staří kamarádi potkali ve vzájemném utkání Maple Leafs a Red Wings s Howem v rohu kluziště.

„Nastřelený puk, jedu za ním, Gordie hned vedle mě. Jednou rukou mě chytil tady a druhou tuhle,“ naznačil objetí silných paží. „U puku jsem byl první, ale nemohl jsem se pohnout. Šeptá mi přitom do ucha: ‚Tak co Rede, jak se má žena?‘ Odpovídám: ‚Nooo..‘ a najednou bum! Byl jsem obtisknutý na mantinelu. Nadával jsem mu, ale takový byl Gordie. Mazaný, vážně mazaný,“ smál se Kelly.

„Byl strašně silný, na ledě dokázal spoustu věcí,“ pokračoval. „Viděl jsem, jak zlomil soupeři nos, když hrál proti Rangers. Nebyl to velký chlap, osekával Gordieho do holení. On mu řekl, ať ho nechá na pokoji. Nedal si říct. Najednou všichni koukáme, jak se válí po ledě se zlomeným nosem. Žádné vyloučení, nic. Ani rozhodčí si vůbec nevšimli, co se stalo. Takový byl Gordie...“

Číslo devět

Na dresu nosil číslo devět. Wayne Gretzky chtěl totéž číslo, jako dítě prý v detroitském triku s devítkou spával. Protože byla v mužstvu obsazená, seřadil nakonec v juniorech na radu trenéra dvě devítky za sebe a dal tak vzniknout číslu, které už si v ledním hokeji nelze spojit s nikým jiným. Kdyby snad měl někdo tu drzost, NHL ho pro jistotu před časem ve všech arénách plošně vyřadila.

Howe si vzal devítku v roce 1947, po skončení svého prvního ročníku v lize, během něhož nosil na zádech sedmnáctku. Devítka se uvolnila se po Royi Conacherovi, jenž odešel do Chicaga. Mohlo by se zdát, že šlo o snahu vyrovnat se pozdějšímu rivalovi Maurici Richardovi, ale na to bylo ještě brzo. Důvody byly mnohem prozaičtější.

Kluby NHL cestovaly v hokejovém dávnověku k zápasům zpravidla vlakem, obvykle šlo o noční přejezdy. Málokomu se chtělo dobrovolně na horní pryčnu, kde nebylo takové pohodlí a drželo se tu větší teplo. Jelikož spodní lůžka byla zarezervována pro hráče s nejnižšími čísly, poradil tehdy trenér Carl Mattson vytáhlému mladíkovi, ať skočí po uvolněné devítce.

Ještě jeden rok!

Jakýmsi nedopatřením se v Čechách vžil mýtus o tom, že Gordie Howe ohlásil před připojením Hartfordu k NHL svou poslední sezónu. Měl za sebou úchvatnou kariéru. NHL hrál od 18 do 43 let. To je 25 sezón v kuse. Zranění minimum. Krom vážného úrazu lebky z roku 1950 skoro nepauzíroval. Poslední sezóna 1970-71 už nebyla zdravotně bez problémů a tak to zabalil.

Okamžitě dostal místo v exekutivě Red Wings. Gordie ale nebyl typ na bankety nebo večírky. Neměl na to ani vzdělání ani náturu. Chlap jako skála, ale dušička stydlivá. Připadal si jako něčí maskot. Představitelům Houston Aeros v nově se formující WHA nedalo moc práce umluvit ho k návratu, zvlášť když nabídli možnost zahrát si se syny Martym a Markem.

Ve 45 letech vyjel znovu na led. Jistě, nebyla to NHL, ale on tu opět patřil k nejlepším! Vydržel do 51 let, než se WHA zhroutila. Čtyři ekonomicky silnější kluby se připojily k NHL, mezi nimi i Howeovy New England Whalers, z nich se stali Hartford Whalers. Tehdy měl údajně říct, že odehraje ještě jeden rok a pokojně skončí. Není to pravda.

Odehrál slušný ročník. Ve svém věku udělal 41 bodů (15+26) a skončil sedmý v týmové produktivitě. Podle MacSkimmingovy biografie však měl zájem i v 52 letech pokračovat. Navštívil kvůli tomu dokonce generálního manažera Whalers. Chtěl ještě rok, klidně v kombinaci s rolí hrajícího trenéra. Jack Kelley ho ale odmítl s tím, že chce mužstvo omladit.

„Myslím, že měli můj odchod do důchodu naplánovaný dávno předtím, než jsem za Jackem zašel,“ mrzelo hokejového kmeta. Ve stejném duchu promluvila později ve své knize také manželka Colleen, když napsala: „Nikdy nepřestal litovat, jak to dopadlo, protože ten rok ještě končit nechtěl.“

NHL hrál ve čtyřicátých, padesátých, šedesátých, sedmdesátých a nakonec i osmdesátých letech. S Hartfordem končil po sezóně 1979-80, tedy právě na prahu této dekády. V roce 1997 naskočil formálně za Detroit Vipers k utkání AHL, čímž se stal jediným hokejistou, který si zahrál zápas v profesionální soutěži v šesti různých desetiletích.

Ovace, jichž se mu dostalo, budiž razítkem na oprávnění nosit přezdívku „Mr. Hockey“.

 

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter