NHL.cz na Facebooku
Nedoceněný Žralok Marc–Edouard Vlasic si pozornost zaslouží
10. listopadu 2016, 10:00
David ZlomekNHL se točí okolo hvězd. McDavid, Crosby, Ovečkin, Laine… To ony dávají nejvíce gólů, baví fanoušky svými hokejovými kouzly. Pak jsou tady ale také ti, co jsou v jejich stínu, přitom pro tým jsou stejně důležití, ne-li více. Ti, co udělají černou práci, kterou ale trenéři nadmíru ocení. Jedná se o bořiče útoků, silových hráčů. Mezi ně patří určitě bek San José Sharks Marc–Edouard Vlasic. Nenechte se zmást, nejde vůbec o žádného bezhlavého hromotluka, jak nám přibližuje následující článek z The Hockey News.
Možná není tolik efektní, ale i přesto dostává pravidelně pozvánku od kanadského národního výběru. Proč? Bere totiž jakoukoliv výzvu, dokáže umlčet i toho nejlepšího útočníka soupeře (v terminologii NHL se takoví hráči označují pojmem shutdown player).
Krásně to bylo vidět například ve včerejším zápase Sharks, kteří dali tři góly a Capitals nedovolili ani jeden. Alex Ovečkin byl párkrát vidět, měl tam pěkné okamžiky, ale v celém utkání se mu nějak nedokázalo vymanit se ze svého stínu. Zastavil ho totiž Marc–Edouard Vlasic.
Výjimečně se jeho jméno dostane na titulní stránky novin, nikdy je nebude plnit tak, jako to dělá jeho spoluhráč Brent Burns nebo mašina na body Erik Karlsson. A pokud se nestane nic zvláštního, nejspíš jeho jméno nikdy neuslyšíme ve spojitosti s Norris Trophy, trofejí pro nejlepšího beka ligy, Vlasic totiž nepřizpůsobil svůj nemilosrdně účinný obranný styl za to, aby na něj mířily všechny kamery a foťáky. „Já s tím problém nemám, dělám svou práci, co nejlépe umím,“ povídal.
Zůstaňme ještě u zápasu s Washingtonem, který nám může skvěle posloužit jako příklad jeho vzorné práce. Vlasic a jeho obranný partner Justin Braun hráli jedenáct minut při hře pět na pět. Úlohu neměli jednoduchou, museli bránit extrémně nebezpečné trio Ovečkin, Backstrom a T. J. Oshie. Během těchto jedenácti minut odvedli neskutečné kvantum práce a kompletně tuto trojici umlčeli. Kdyby jenom to, Vlasic otevřel skóre zápasu svým gólem, jenž se nakonec stal vítězným.
Takže otázka zní, jak to dělá?
Odpověď je nesmírně prostá.
„Nesmíte dát soupeři čas a prostor,“ vysvětloval. „Musíte si věřit, jak své hře, tak svým bruslím. Proti těm nejlepším hráčům to není lehké, ale pomáhá i dobrá hra holí a vaše pozice.“
Proč to teda nedělá každý, ptáte se možná. Protože každý není tak šikovný a nemá takový rozsah možností, jak zastavit soupeře, jako právě Vlasic. Pokud čelí rychlému hráči, jako například Johnnymu Gaudreauovi nebo Connoru McDavidovi, Vlasic využije svou rychlost, aby s nimi držel krok. Když musí soupeřit s někým větším, třeba s Anže Kopitarem nebo Ryanem Getzlafem, využívá více svou hokejku.
„Strašně lehce bruslí a vždy je na správném místě,“ popisuje spoluhráčovy silné stránky Logan Couture. „Jeho hůl je vždycky tam, kde má být. Hraje tvrdě, jeho tělo tomu možná neodpovídá, ale hraje opravdu drsně. Ne vždycky si ho všimnete, ale to je přesně ta vlastnost, jakou po takovém typu hráče potřebujete. Není mu dostáváno tolik uznání, kolik si zaslouží.“
Uznání se mu dostává, když už ne tolik od široké hokejové veřejnosti, tak od organizace Sharks, ale i od kanadského národního týmu. Nejen, že se zúčastnil Světového poháru, ale také patřil k prvním šestnácti vybraným. Jak víme, týmu pomohl ke zlatu, stejně jako na olympiádě v Rusku dva roky zpátky. A pravděpodobně by vyhrál i letošní světový šampionát, kdyby neměl povinnosti na domácí frontě.
San José si letos brousí zuby na podobnou jízdu, možná s ještě lepším koncem, jako v minulé sezoně. Stejně to vidí i jeden z nejlepších obránců Sharks. „Loni to bylo pěkné. To, že jsme došli tak daleko, bylo skvělé… Snad to letos využijeme jako motivaci k výhře Poháru,“ řekl Vlasic.
Řekl to v klidu, jak je mu zvykem. Když máte takovou roli, jako má on, nepotřebujete být hluční, mluví za vás výsledky
