Nic než zlato! Rekordní McDavid: Jedna střela a dál šli Češi. Crosbymu jen zahříval flek

(MILÁN, od našeho zpravodaje) Ochozy milánské haly Santa Giulia nadšeně hltají každý jeho shift. Kanadský mimozemšťan Connor McDavid na zádech pronesl svou zemi do finálového kola o zlato. V dechberoucím thrilleru s Finskem zanesl do statistik další dvě nahrávky a přivlastnil si olympijský rekord v počtu bodů (13) na Hrách s hvězdami NHL.

„Tohle je to, co nám chybělo, ne? Skvělý hokej,“ pousmála se slavná #97 v mixzóně na dotaz Hokej.cz.

Pravda pravdoucí. Zámořský kolos zase hůř nahazoval motory, ještě po polovině základní hrací doby svítil na kostce negativní stav 0:2. Kanadský stratég Jon Cooper poměrně brzo sáhl k ofenzivní kombinaci McDavid – MacKinnon – Celebrini. 

Což značí, že jeho partě teklo do bot. Opět ale našla dost sil na obrátku. McDavid klasicky létal po ledě, valil na finskou kasu jeden výpad za druhým, tvořil šance pro sebe i spoluhráče. A 36 vteřin před třetí sirénou nahrál na triumfální branku Nathanu Mackinnonovi.

Šach mat, hotovo.

Můžete nás provést tím, jak se vyvrbil rozhodující gól z poslední minuty?
Hodně, opravdu hodně jsme o takové situaci mluvili. Ještě na turnaji 4 Nations, na přesilovce jsme dost pracovali. Podařilo se nám dát velký gól v klíčový moment.

O čem konkrétně jste hovořili?
Záviselo to hlavně na tom, abychom věděli, kde se každý z nás bude pohybovat, na jakou přihrávku čekat. Na přesilovce máme báječné hráče. Každý z nás může rozhodnout, každý umí dát gól. Myslím, že jsme celé dvě minuty byli hodně nebezpeční. Byla to jen otázka času.

Kanadu jste do semifinále vedl s céčkem na hrudi, jaký to byl zážitek?
Znamená to pro mě dost. Ale víte, jen jsem Sidovi (Sidneymu Crosbymu, pozn. red) zahříval flek. Doufejme, že ho tady v neděli uvidíme zpátky. Jsem si jistý, že pro něj nebylo lehké zápas vynechat. Určitě to pro něho bylo dlouhé, tím jsem si naprosto jistý. (usměje se) Ale víte co? Reprezentovat naši zemi v tomhle sportu, který milujeme, to znamená strašně moc. O tom to celé je.

Podporoval vás Crosby v kabině?
Rozhodně u toho byl, jo. O hokeji přemýšlí jako málokdo, pozorně zápas sleduje. Snaží se analyzovat jejich hru, tu a tam nám dává drobné rady, na co si dát pozor. Rozhodně u toho byl a tyhle debaty s námi vedl.

Čím jste soupeře utavili?
Už na začátku jsme si říkal, že jsme na forčeku zase odváděli dobrou práci. Hráli jsme fyzicky, o něco přímočařeji než ve čtvrtfinále. Myslím, že právě to vedlo k tomu, že jsme je během těch 60 minut utahali. Jsme tým, proti kterému se hraje těžko, když točíme čtyři lajny, tvrdě forčekujeme a tlačíme se do brány. Na konci je to znát.

Bylo těžké zůstat trpěliví a hrnout se dál a dál do zavřeného finského bloku?
Co vám zbývá? Prostě je nějak musíte zlomit. Trvalo celých 60 minut, než se to povedlo. Pomalu, ale jistě jsme cítili, jak se to rozjíždí, jak náš tlak narůstá. Reinhart nás nastartoval velkým gólem, Theodore pak důležitou brankou srovnal a MacKinnon to nakonec tím největším gólem v závěru celé dorazil.

U druhé branky Theodora to vypadalo, že finská lavička zvažuje výzvu kvůli bránění gólmanovi...
Upřímně, pořádně jsem to neviděl. Seděl jsem na střídačce a naši kluci všichni stáli. Moc jsem toho nepostřehl. Ale víte co, rozdíly jsou hrozně malé, na ledě je to strašně těsné. Takové věci se stávají. A tentokrát se to písklo v náš prospěch, aspoň myslím. Vážně nevím, neviděl jsem to.

Prokázali jste v play off mentální odolnost? Už proti Česku vám teklo do bot, ale utkání jste převrhli svým směrem.
Byly to dva infarktové zápasy, ale je to střet těch nejlepších s nejlepšími. Jsou tady nejlepší týmy světa a nejlepším hráči světa, všichni hrají o něco velmi, velmi významného. A je to vidět. Tři ze čtyř čtvrtfinálových zápasů šly do prodloužení, ve všech to bylo o jediné střele a mohli jít dál Češi, Švýcaři nebo Švédové. Hokej je na tom výborně, má tolik skvělých zemí i hráčů. Na tomhle turnaji je to prostě vidět.

Takže vám pomohlo, jak jste nakonec zvládli čtvrtfinále?
Jo. Klid byl rozhodně znát, prostě díky tomu, že už jsme si tím dřív prošli. Pomohlo nám to zůstat trpěliví. Drželi jsme se své hry a postupně jsme je těmi vlnami útoků zlomili.

Jak podle vás kanadský výběr na turnaji roste, vyvíjí se?
Sice jsme spolu odehráli jen pět zápasů, ale pocitově je to mnohem déle. Už od loňského turnaje 4 Nations. Hodně věcí jsme si přenesli dál, sedlo si to. Na mě tenhle tým působí, jako by byl spolu už dlouho. Všechno jsme směřovali k tomuhle momentu.

Vkrádají se vám už do hlavy reálné myšlenky na to, jak vám kolem krku visí zlato?
Víte co? Na to vlastně vůbec nebyl čas. Máme plné ruce práce se všemi těmi zápasy. Upřímně, hned od prvního utkání bylo těžké kohokoli podcenit. Byla to dřina. Cítím se šťastný a vděčný za to, že mám příležitost si o něho zahrát.

Pohled obránce Drewa Doughtyho

„Pro nás je to zlato, nebo nic. Znovu se ukázalo, že jsme se prostě nevzdali a nepřestali věřit. Druhou třetinu jsme měli skvělou, dostali jsme je pod tlak. Finsko je dobrý defenzivní tým, mají kvalitního gólmana. Ale já pořád věřil, že to přijde. A tentokrát to bylo s mnohem menšími nervy než minule. Teď jsem fakt cítil, že to vyjde. Minule čas ubíhal až moc rychle. Bojovat o zlato pro mě znamená úplně všechno. Bude na nás velký tlak. Není to tak, že bys to bral jako každý jiný zápas. Ale jakmile vletíš na led, musíš se prostě soustředit jen na svou práci. O ničem jiném to není. Nemůžeš myslet na výsledek, nemůžeš myslet na takové věci. Prostě jít do akce a hrát.“

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter