Pod maskou: Lord Byron promluvil o moderní brankařině

Bývalý vynikající brankář Byron Dafoe, na fotografii v nechvalně proslulém dresu Králů z Los Angeles přezdívaném "Burger King", se zamyslel na dominancí současných gólmanů. Pro připomenutí, sám v NHL chytal ještě v roce 2004, kdy na vlastní kůži poznal nové trendy svého řemesla. Od chvíle, kdy 11. listopadu 1992 debutoval ve slavné soutěži, se hra na gólmanském postu posunula dopředu mílovými kroky.

Dafoe v NHL oblékl trikoty Washingtonu Capitals, LA Kings, Bostonu Bruins a Atlanty Thrashers. Při své závěrečné štaci v zámořské lize velmi zblízka sledoval, jak se dere na výsluní vytáhlý Fin Kari Lehtonen. Rodák z anglického Sussexu proti němu působil v kleci jako prcek, rozdíl ve stylech obou borců byl do očí bijící. Právě střídání stráží v klaci Drozdů jako by symbolizovalo nástup nové generace gólmanů, podobných případů bychom totiž našli mnohem více. Nešlo jen o Atlantu.

Třeba u pittsburghských Tučňáků tou dobou vystřídal Jeana Sebastiena Aubina Marc Andre Fleury, opět urostlejší a stylově čistší brankář. "Když jsem chytal, patřil sem se svou výškou 180 centimetrů do ligového průměru. Hádám, že výškový průměr se u jedniček v NHL posunul někam k 188-192 centimetrům. Díky takové postavě zaberou mnohem více místa, což jim hodně pomáhá. Zároveň je důležité, aby byly atletickými typy. Umí pokrýt branku mnohem lépe než naše gólmanská generace."

Mimochodem, Dafoe se narodil v roce 1971, tedy o rok dříve než Martin Brodeur, ale také výrazně později než Dominik Hašek nebo Ed Belfour, kteří ho v kanadskoamerické lize "přežili". S odhadem výšky se "Lord Byron" příliš nespletl, podle propočtu z roku 2014 měří průměrný brankář v NHL 188 centimetrů. Již fyzický základ je tedy na jiné úrovni než v devadesátých letech, kdy mezi největšími hvězdami bylo i několik "trpaslíků" - Mike Richter, Kelly Hrudey, John Vanbiesbrouck nebo Mike Vernon.

Dafoe ovšem nevidí důvody, proč brankáři vládnou hokeji, pouze ve výšce. Upozorňuje také na trénink, speciálně gólmanské kouče. "Velkou část jejich úspěchu tvoří právě trenéři. Každý tým má svého specialistu, což před 20 lety rozhodně nebyla norma. Skoro bych to přiblížil k roli nadhazovače v baseballu. Všechna mužstva v MLB pro ně zaměstnávají speciálního trenéra. Brankář je pravděpodobně také nejdůležitější postava svého sportu, a tak je logické, že má vlastní kouče," myslí si.

Vliv některých guru je opravdu nepopiratelný, vezměme si celou finskou školu. Ari Hilli měl pro Pekku Rinneho a Niklase Bäckströma takový význam, že se během poslední výluky dohodli na smlouvách s Dinamem Minsk, ke působil. Francois Allaire skvěle pracuje se Semjonem Varlamovem, z talentovaného borce vychoval opravdovou hvězdu. Mitch Korn po řadě úspěšných angažmá zakotvil ve Washingtonu a pro Capitals vypiplal stabilní jedničku z Bradena Holtbyho. A podobných mistrů najdeme více...

Stále populární Dafoe, který proslul mimo jiné rvačkou s Olafem Kölzigem (ta se později dokonce dostala i na hokejové karty), odmítá řeči o tom, že by brankáři dnes měli jednoduší práci. Naopak, stále musejí zvládat krizové situace jako jejich předchůdci v dobách, kdy hru tu a tam zastavil ofsajd na červené čáře. "Hokej se příliš nezměnil. Stále vidíme zápasy, ve kterých jde na branku 45 střel. Pořád vznikají brejky dva na jednoho. Góly nepadají kvůli kvalitě gólmanů. Střelci jsou lepší než dříve."

"Brankáři se velmi zlepšili díky dobré práci trenérů. Kromě toho jim pomáhá také návrat k atletičnosti, není to jen o tělesných parametrech." Co říkáte na Byronova slova? Stojí za poklesem počtu vstřelených branek v NHL neprůstřelní muži v maskách, nebo zastáváte jiný názor? Proč již nepadá tolik gólů jako v divokých devadesátkách? Poznámka na okraj, Dafoe nemá k hokeji vůbec daleko ani dnes, věnuje se totiž koučingu. Vede mužstvo svého nejmladšího syna v Kelowně (Britská Kolumbie).

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter