POHLED: Moment, kdy McDavid školácky selhal. Tkachukův vítězný gól jde za ním

Klíčový rozdíl mezi tahouny Edmontonu a Floridy (nejen) v šestém finále Stanley Cupu? Zatímco ti v dresu Olejářů kupili hrubky a počínali si naivně, případně se z ledu zcela vytratili (Leon Draisaitl zůstal bez střely na bránu), Panteři byli, jak se ostatně na kočkovité šelmy sluší a patří, trpěliví, mazaní a prokázali zabijácký instinkt. Dokonalá ilustrace? Chvíle, kdy Connor McDavid zcela pohořel.

Na dresu nosí céčko.

Pro lídra, vůdce, kapitána.

V klíčových chvílích by měl jít příkladem. Jenže McDavid naopak ve zdánlivě nevinné situaci, která ovšem měla fatální důsledky, mančaft potopil.

Všechna čest za jeho ofenzivní kumšt. Těžko rozporovat čerstvá slova Jaromíra Jágra o McDavidově nadpozemským kvalitách. Jenže pouhým, byť sebeznamenitějším útočením, se Stanley Cup nevyhrává.

Poznal to kdysi i Steve Yzerman (1995).

Je potřeba vyspělý výkon, bez laciných přešlapů, co mohou vyjít tuze draho. Je klíčové nepodcenit žádný okamžik. Naivita se neodpouští.

V pátém mači to zjistil Jake Walman, když ho úchvatným obhozením načapal Brad Marchand. V šestém byl za kiks v defenzívě, co by snad neudělal ani žáček, vytrestán McDavid.

Slavnému číslu 97 nelze upřít snaha, v závěru první třetiny chtěl vypomoct s bráněním Eetu Luostarinena. Jenže proč? Vždyť od mantinelu mohl sotva nebezpečně vypálit, navíc už jednoho strážce měl (McDavid na něj marně gestikuloval).

McDavid se ve jménu touhy po vítězství rozhodl špatně. Chtěl pomoct tak vehementně, že opomněl hokejové základy. Jeho výpadu Luostarinen okamžitě využil a uvolnil Matta Tkachuka.

A na toho náhle zívaly snad metry čtvereční manévrovacího prostoru, ocitl se sám na vrcholku kruhů. Měl spoustu času si nachystat puk, podívat se, zamířit. A propálit Stuarta Skinnera.

Že si měl kritizovaný gólman střelu pohlídat? Možná je spravedlivější vypíchnout mistrnou clonu Antona Lundella a hlavně připomenout, že v hlídání selhal už někdo před ním.

Ten, co loni získal Conn Smythe Trophy a i letos byl na špici tabulky produktivity play-off.

Jenže tentokrát McDavid nedostal v hlasování o trofeji pro MVP bitev o stříbrný pohár ani hlas.

Proč? Kdo ví, třeba si pár hlasujících vzpomnělo, že si naposledy cenu ani nepřevzal. Ale hlavně McDavida srazila kombinace ústupu v bodech, občasné bezradnosti a okamžiků, jako je ten u Tkachukovy trefy.

A tak byl i hokejovému grálu ještě o kus dál než minule.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter