NHL.cz na Facebooku
POHLED: O zlato tři na tři? To si rovnou hoďte mincí!
22. února 18:15
Jiří LacinaVe sportu už to tak musí být, že důležité zápasy rozhodují maličkosti. Že se na turnajového maratonu upínáte k poslednímu gólu, který je nutné vstřelit. Také v NHL to znají. Prodloužení sedmého finále Stanley Cupu…
Turnaje IIHF, ať už je to mistrovství světa nebo olympiáda, jsou kratší. Logicky. Musíme ale sledovat prodloužení důležitých bitev ve třech? Skutečně chceme koukat na to, jak o zlaté medaili rozhoduje něco, co připomíná hokej jen hodně vzdáleně?
IIHF zavedla po vzoru NHL prodloužení tři na tři v roce 2019, aby bylo víc akce a méně nájezdů. Nicméně v olympijském kontextu, kdy se turnaj koná jen jednou za čtyři roky, budí tento model hodně víc kontroverzí.
Skutečně se nemohlo aspoň prodloužení finále hrát v pěti proti pěti?
Celá řada lidí kolem hokeje hru ve třech kritizovala už během turnaje.
Sean McIndoe z The Athletic reagoval na otázku, zda mu hra tři na tři sedí i ve vyřazovací části, velmi stroze: „Krátce: NE. Dlouze: Do pr…e NE!“
Jeho kolegyně Shayna Goldman souhlasila: „Absolutně ne. Olympiáda mě donutila mluvit o tři na tři ošklivě, přitom jinak tři na tři miluju! Je to prostě příliš divné pro okamžiky toho nejvyšší tlaku.“
James Mirtle sepsal celý článek, jehož titulek „Ničí prodloužení tři na tři olympijský hokej? Proč by medaile neměly být řešeny takto“ je dostatečně výmluvný. Hru tři na tři považuje za úplně jiný sport.
V podobném duchu se vyjádřila také řada českých komentátorů.
A názory některých fanoušků?
„Mělo by být trestné končit jakýkoli zápas play off tři na tři, natož pak ten o zlatou medaili…“
„Tohle patří na rybník, ne na olympiádu.“
Komenty jako „most stupidest thing in hockey“ nebo „ridiculous…“ ani nebudeme překládat.
V NHL se tím zatraktivnily zápasy základní části. Proč ne. Končit nájezdy je snad ještě divnější a hra ve třech baví. V základní části ale o nic moc nejde. Bojujete o bod navíc. Je to tolerovatelné milé zpestření.
Na olympiádě jde sakra o hodně. Česku přineslo prodloužení porážku se Švýcarskem a hlavně porážku ve čtvrtfinále s Kanadou. Nikdo samozřejmě netvrdí, že bychom v pěti proti pěti uspěli, možná bychom to měli ještě těžší, dost lidem ale tento formát vadil.
Finále přineslo šedesát minut vyrovnaného boje. Sledovat, jak tuhle poctivou bitvu rozhodlo 100 vteřin, během nichž bojiště prořídlo, zmizela kombinace i napadání a hra se změnila v jakousi individualistickou exhibici, je prostě nedůstojné.
To mohli rozhodčí rovnou hodit mincí.
