NHL.cz na Facebooku
Pořád to bolí! Blue Jackets nestrávili konec sezony, měla dopadnout jinak
26. července 2025, 20:00
David ZlomekI když už od konce základní části NHL uběhly tři měsíce, v kabině Columbus Blue Jackets pořád vládne pachuť. Po dvou letech na dně tabulky se tým konečně zvedl a do posledních zápasů bojoval o playoff. Jenže postup utekl o dva body. Montreal jim před nosem urval poslední divokou kartu na Východě.
„Pořád nás to štve,“ řekl obránce Erik Gudbranson otevřeně pro NHL.com. „Měli jsme tam být. Nezavřeli jsme některé dveře, které jsme zavřít měli. Když se na to podíváme upřímně, tak jsme si sem tam sami podrazili nohy. A to pořád bolí, i přes léto. Letos k tomu kluci přistupují jinak. Každý maká, jako by šlo o život.“
Gudbranson stihl jen 16 zápasů. Zranil se už ve třetím utkání sezony proti Floridě a rameno ho vyřadilo na víc než pět měsíců. Vrátil se až 24. března, tedy těsně před finišem. Tým v té době ještě dýchal playoff na záda, ale závěr sezony mu nevyšel podle představ.
Na ledě se ale rodilo něco víc než jen snaha o body. Po tragické smrti Johnyho Gaudreaua a jeho bratra Matthewa koncem srpna se atmosféra v týmu dramaticky proměnila.
„V kabině jsme k sobě byli prostě hodnější,“ říká Gudbranson. „Ne že bychom předtím byli špatní, ale tahle tragédie nám připomněla, že se máme víc starat jeden o druhého. Že si musíme vážit lidí kolem sebe. A to se promítlo i do hry.“
Na ledě Blue Jackets konečně ukázali pokrok. Pod trenérem Deanem Evasonem přišel herní růst, jaký se v Columbusu dlouho neviděl.
Zach Werenski prožil nejlepší sezonu kariéry, Kirill Marčenko nasbíral 74 bodů, Adam Fantilli jako nováček nasázel 31 branek a Kent Johnson potvrzoval svůj talent s 57 body.
„Tým šel výrazně nahoru,“ říká Gudbranson. „A to nebylo náhodou. Nový trenérský tým byl přímý, ale ne tvrdý. Každý den jsme věděli, co chceme udělat, a opravdu jsme z každého dne vytěžili maximum. I když jsem byl mimo led, viděl jsem to s Boonem každý den.“
