NHL.cz na Facebooku
Problém Oilers? Mohou soupeřit s kýmkoliv, ale chybí jim konzistentnost
12. listopadu 2015, 16:41
David ZlomekOlejáři mají zatím bilanci šesti výher a desíti proher. To jejich fanoušky určitě netěší, ale co je nejspíše netěší ještě více, je to, jak toho hokejisté z hlavního města Alberty dosáhli. Jakoby toho bylo málo, tak ti, co klub sledují trochu více, mohou vidět, že z části si za to mohou hráči sami.
Fanoušci vědí, že Edmonton je na půli cesty od slušeného hokejového týmu do týmu, který může na svém ledě dominantně přehrávat třeba šampiony z Chicaga po celou třetinu, nutit newyorské Rangers, aby hráli na sto deset procent až do konce zápasu, porazit stoupající Canadiens nebo bez větších problémů smáznout Los Angeles Kings.
Ale více než méně (třeba jako v deseti zápasech z prvních patnácti) bylo pro Oilers to špatné příliš těžké tím dobrým překonat. „Hráli jsme nějaký dobrý, hodně dobrý hokej, pak tam ale byly nějaké období, kdy jsme se uspokojili a dostali jsme góly,“ popisoval problém Ryan Nugent-Hopkins po nedělní prohře 2:4 v chicagském United Center. „Kromě toho si myslím, že jsme protivníky v zápasech přehrávali. Pokud se nám podaří najít způsob, jak odstranit tyhle malé výpadky, kdy soupeři dáváme šance zadarmo, které pak využijí, myslím, že na tom budeme mnohem líp,“ pokračoval.
Líp? Hůř to sice jde, ale ne o moc. Jsou předposlední ve své divizi a třetí nejhorší v Západní konferenci. Nebýt ale pěti ztracených bodů, postupovali by do play-off. „Když se podíváte na druhou třetinu v Chicagu, drželi jsme jeden z nejlepších týmů NHL na šesti střelách (střely byly 22-6 ve prospěch kanadského celku – pozn. aut.) a možná jedné šanci na skórování,“ řekl brankář Cam Talbot. „Když na ně vletíme a hrajeme způsobem, jakým umíme, a tak dobře, jak umíme, hrajeme jako tým, pak se budou dít dobré věci. Pokud se nám podaří dělat tohle pravidelně, budeme opravdu úspěšní,“ je si jistý.
Oilers už nějakou dobu zaujímají ve většině zápasů následující postavení: začnou pokorně a váhavě, umožní, aby byli týráni, biti a trapní před tím, než se dostanou do stádia, ve kterém jsou už dost naštvaní, tak na to reagují. A reagují tak, že na soupeře zaútočí velkou rychlostí spojenou s šikovností. Poté se jenom diváci dívají sami sobě do očí a diví se, kde ten tým celou dobu byl. Samozřejmě, je to poněkud přehnané, ale dalo by se to tak bez okolků říci. Trefně to vystihl Nugent-Hopkins: „Ukazujeme dobrý charakter, když se snažíme otáčet zápasy, ale to, jak si sami podkopáváme nohy, je těžké. Je to něco, o čem víme, že musíme zlepšit.“
Když tohle zlepší – jako třeba v posledním zápase proti Anaheimu, kdy celý zápas dotahovali, až ho nakonec dovedli do vítězného prodloužení – a naplno využijí svůj potenciál, mohou to dotáhnout hodně daleko.
