NHL.cz na Facebooku
Proklaté třetí dějství. Canucks v závěrech pravidelně zakopávají
9. listopadu 2015, 19:30
David ZlomekK tomu, aby v sobotu večer získali vancouverští hokejisté nějaký ten body, stačilo pár sekund. Přesněji sedmnáct. Tolik dělilo Kosatky, se kterými se do Buffala vrátila jejich dlouholetá brankářská opora Ryan Miller, od alespoň jednoho bodu. To ale zamítl svou druhou brankou v zápase bek Rasmus Ristolainen.
„Byla to střela přesně k tyči, měl jsem zakrytý výhled. To je všechno,“ hovořil pak po zápase zklamaně právě Miller. Byl to zápas, který měl Vancouver dotáhnout do úspěšného konce. To si myslí i Daniel Sedin. „Zasloužili jsme si dneska body za to, jak jsme hráli. Je to nešťastné,“ řekl Daniel.
Ano, i tak se to dá říct. Vancouver byl lepším týmem, svého soka přestřílel, měl více šancí. Zároveň ale hráči kupili jednu chybu za druhou v obranném pásmu. Při prvním obdrženém gólu nepokryli hráči obránce Sabres, který si sjel od modré do ideální pozice. Podruhé si pásmem kličkoval Tyler Ennis, jenž následně před bránu nahrál Folignovi. Ten kotouč ještě poslal dál – do stejné pozice, odkud padl první gól – Ristolainenovi, který rozhodl.
„Myslím, že jsme se možná přestali soustředit,“ řekl Miller a dodal, že zjistil, že jeho spoluhráči se tolik neupínají k detailům a prohru označil jako budíček. „To je přesný druh scénáře pro hodně našich třetích třetin. V určitém okamžiku se to může stát problémem,“ pokračoval.
Problém už to je. Ještě před tím, než prohráli zápas ve First Niagara Center, které se plní čím dál víc, a to hlavně díky Jacku Eichelovi, ztratili čtyři utkání, ve kterých po druhé třetině vedli. Tohle se soboty zase tolik netýká, jelikož do posledního dějství vstupovali s jednobrankovým mankem. Je to ale další příklad toho, jak se oproti minulé sezoně Kosatky změnily – loni totiž dobře zvládaly zápasy v prodloužení nebo ty, v nichž rozhodovala jenom jedna branka.
V Pacifické divizi, která slibuje těsné rozdíly, Vancouveru body ztracené v koncovkách zápasů mohou (a budou) chybět. Jinými slovy, může se jim to vrátit jako bumerang. Pohled na zásadní čísla to jasně ukazuje. Třetí třetiny jsou obrovskou slabinou. Ať už to vezmete z jakéhokoliv pohledu. Canucks to vynahrazují v prvním dějství, v tom mají hráči Vancouveru třetí nejlepší gólový rozdíl v celé lize. Velmi dobře na tom jsou i v druhé periodě.
Problémy Vancouveru ve třetí třetině jsou podle jedné populární teorie způsobené tím, že trenér Willie Desjardins v závěru zužuje sestavu a dává méně času na ledě mladým hráčům. „Myslím, že mladíci byli dobří,“ řekl na toto téma právě trenér. „Je vždycky těžké dávat jim prostor ke konci zápasů, protože přesně nevíte, co od nich čekat, ale musíte jim dát šanci růst. Střídám čtyři útoky celý zápasy,“ pokračoval.
Desjardinsovo tvrzení se potvrzuje. Devatenáctiletý Jake Virtanen dostává ve finálních momentech málo času, ale nutno dodat, že v sobotu nehrál zrovna ukázněně (čtyři trestné minuty). Jared McCann, Ben Hutton a Sven Baertschi byli na ledě pravidelně ve třetí třetině, jako tomu bylo v třetinách předchozích. Nováčci přeci jenom nějakou důvěru mají. „Trenér mi prokazuje důvěru a já ho nechci nechat na holičkách,“ řekl v sobotu McCann na téma střídání na konci zápasu.
Jelikož Canucks mládnou, musíme očekávat i zádrhely. Třeba při prvním sobotním gólu byla na ledě dvojice mladíků (dvacetiletý Bo Horvat a o dva roky starší Ben Hutton). Horší ovšem je, že vyrovnávací gól zavinil ztrátou puku v útočné třetině mazák Daniel Sedin. „Snažili jsme se hrát vepředu, ale bylo to těžké, napadli nás,“ komentoval to Desjardins.
Ale abychom jenom nekritizovali, s Canucks to přeci jenom vypadá celkem dobře. Zatím prohráli jenom čtyřikrát v základní hrací době (před zápasem s Devils) a všechny prohry byly těsné. Proti Sabres kontrolovali hru hlavně švédská dvojčata Daniel a Henrik Sedinovi, třetí a čtvrtá lajna si odváděla svoje a každý z mladých hráčů měl světlý moment. Když budou Kosatky schopné hrát celých šedesát minut, možná budou úspěšné.
