NHL.cz na Facebooku
Prokletí trvá, Rangers zase padli v MSG. Ztělesněním problému se stal Šesťorkin
9. listopadu 2025, 9:30
David ZlomekMadison Square Garden, místo, kde měl hokej vždy zvláštní sílu, působí v těchto dnech spíš jako tichý svědek trápení. New York Rangers, jeden z nejlépe hrajících týmů na venkovních kluzištích, doma nezvládají vůbec nic. Sedm zápasů bez vítězství, pět z nich bez vstřeleného gólu.
Sobota proti Islanders měla být šancí na obrat. Místo toho přišla další facka a prohra 0:5, která prohloubila pochybnosti, jež se kolem Rangers vznášejí už několik týdnů.
Igor Šesťorkin, donedávna nedotknutelný symbol jistoty mezi tyčemi, tentokrát působil zranitelně. Čtyři góly z pětadvaceti střel a žádný klíčový zákrok, který by zlomil rytmus soupeře. Ve stejném čase jeho krajan a kamarád Ilja Sorokin na druhé straně ledu potvrzoval, proč je momentálně jedním z nejlepších gólmanů v NHL.
„Jsme zklamaní, to je jasné. Musíme ale dál pracovat,“ pronesl Šesťorkin krátce po zápase. Jeho čísla mluví jasně. V prvních šesti zápasech sezony inkasoval pouhých sedm gólů. V následujících šesti už dvaadvacet. Zatímco náhradník Jonathan Quick prožívá malou renesanci (tři výhry, průměr 1,26), ruský brankář, který se v létě stal nejlépe placeným gólmanem ligy, hledá ztracenou formu.
Trenér Mike Sullivan po utkání neskrýval frustraci. „Porazili jsme sami sebe,“ řekl bez obalu. „Dovolili jsme tři góly z přečíslení dva na jednoho. Jeden dokonce půl minuty před koncem třetiny. Tak se v NHL prostě vyhrávat nedá.“
Herní disciplína, která Rangers v posledních letech zdobila, je pryč. Obrana působí nejistě, přechod do útoku vázně a přesilovky, kdysi smrtící zbraň Panarina, Zibanejada a spol., zůstávají bez nápadu. V posledních šesti zápasech doma využili jedinou. „Máme sevřené ruce, hrajeme pod tlakem, ale ten si vytváříme sami,“ přiznal Zibanejad. „Jsme profesionálové, nemůžeme se litovat. Ale upřímně, tohle bolí.“
Bolí i srovnání s venkovními zápasy. Na cizím ledě Rangers vyhráli sedm z devíti duelů, patří mezi nejlepší týmy ligy a působí uvolněně, jako by je energie soupeřových tribun spíš nabíjela. Doma? Nervozita, a nakonec i pískot. „Je to zvláštní. Nedokážu přesně říct, proč se to děje,“ krčil rameny Sullivan. „Když se podívám na to, jak hrajeme venku, je to jiný tým. Ale věřím, že to zlomíme.“ Rangers budou mít další šanci už v pondělí proti Nashvillu.
