NHL.cz na Facebooku
První výměna proběhla z Floridy do New Yorku. Bylo to těžké, říká Radek Dvořák
27. března 2015, 18:00
David ZlomekPro mnoho hokejových fanoušků znamená jméno Radek Dvořák jediné – šikovný Evropan v dresu Floridy Panthers. Takže je pochopitelné, že po devíti sezonách strávených na Floridě nazývá tento stát domovem. Ale někteří si ho vybaví také jako nezapomenutelného člena „české lajny“, ve které byl Dvořák v Rangers ještě s Petrem Nedvědem a Janem Hlaváčem. Nejprve nevěděl, co od přestupu očekávat, ale nakonec odehrál v New Yorku svou nejlepší sezonu kariéry.
„Příchod do New Yorku a hraní v jednom útoku s Petrem a Janem bylo jednoduše skvělé,“ řekl Dvořák pro The Trentonian. „Když jsem hrál v jedné lajně také s Markem Messierem po většinu sezony, tak jsem dokázal ostatním, ale i sám sobě, že dokážu být úspěšný. Po tom všem to pro mě byla dobrá změna. Mám tam jenom dobré vzpomínky.“
Dvořák, draftovaný jako celková desítka v roce 1995 Floridou Panthers, strávil na Floridě první čtyři a půl roku kariéry v zámoří. Do New Yorku přestoupil na konci roku 1999 v rámci velké výměny za Todda Harveyho a 4. kolo draftu. Na Floridě byl plnohodnotným útočníkem, který mohl hrát v prvních třech útocích. S organizací a městem se sžil. Výměna pak pro něj byla šok.
„Nebudu lhát. Byla to moje první výměna v kariéře, bylo mi teprve 23 let. Bylo to těžké,“ přiznal Dvořák.
„Když jsem šel do nového týmu, nevěděl jsem, co očekávat. Jenom samotný trejd byl těžký. Ale šel jsem do New Yorku, do Rangers. Být schopný tam přijít a získat úspěch, to bylo prostě úžasné. Přišel jsem tam a už tam byl Petr Nedvěd a Jan Hlaváč, takže to byla velká pomoc. Pomohli mi, abych se přizpůsobil městu, novým spoluhráčům a vlastně všemu. Organizace pro mě dělala všechno. Každý člověk v týmu se mi snažil pomoci. Hned jsem se tam cítil pohodlně. Byl jsem tam jeden den, ale měl jsem pocit, jako kdybych tam hrál léta.“
Radek Dvořák ve své první plné sezoně v New Yorku vzkvétal. Nasbíral dohromady 67 bodů (31+36). To byl jeho nejlepší ročník v kariéře, co se týče čísel, protože stanovil svá osobní maxima. Navíc byl v jednom týmu s legendami organizace. V šatně seděl třeba s Mikem Richterem a Brianem Leetchem.
„Z New Yorku mám skvělé zážitky a zkušenosti. Po ty tři roky tam jsem hrál v týmu se spoustou skvělých hráčů,“ uvedl Dvořák. „Byli tam někteří ze současných členů Síně slávy, takže jsem si nemohl přát lepší tým. Pokud byste se podívali v kabině okolo sebe, viděli jste hráče, kteří toho v lize hodně dokázali a udělali jí lepší. Bylo mimořádné být ve stejném týmu s těmito hráči.“
Český útočník došel s Floridou v roce 1996 až do finále Stanley Cupu. Tam dostal příležitost hrát proti těm nejlepším. I o rok později okusil atmosféru vyřazovacích bojů, ale s týmem vypadl už v prvním kole. Jako by to osud chtěl - s Rangers. Do play off se pak dostal až v roce 2003, kdy ho Rangers poslali do Edmontonu. „Neuvědomil jsem si, jak je těžké se do play off vůbec dostat,“ přiznal.
„Myslel jsem, že to bude snadné a že budu moci hrát play off každý rok. V další sezoně jsme vypadli s Rangers hned v prvním kole. Pak jsem byl šest let bez play off. Jakmile začnete stárnout, tak si uvědomíte, že jenom dostat se do vyřazovacích bojů a mít šanci na Stanley Cup je těžké. Musíte udělat cokoliv, abyste měli co největší šanci na výhru, protože je to vážně těžké.“
Dvořák, jenž hrál naposledy v Carolině (ročník 2013/14), řekl, že v období mimo sezonu se připravoval na další jízdu za Stanley Cupem, ale takovou příležitost už nikdy nedostal. Ve své kariéře vstřelil 227 gólů v 1260 zápasech. Prošel osmi kluby. A pak to přišlo… „Jednoho dne jsem se vzbudil a řekl si, že dnešek je dobrým dnem zavřít jednu kapitolu a začít novou,“ popisoval konec kariéry.
„Samozřejmě, že jsem měl smíšené pocity. Bylo trochu smutné rozloučit se s hrou, ale na druhou stranu se budu snažit zjistit, co na mě čeká jinde. Uvidím, co přinese budoucnost,“ řekl Dvořák.
„Určitě bych chtěl zůstat někde u hokeje,“ přemítal. „Hokej je můj život. Hrál jsem tuto nádhernou hru více než třicet let. Takže u hokeje chci určitě zůstat. Pořád tu hru miluji a dívám se na zápasy. Byla to zábava. Na jednu stranu jsem smutný z konce, na druhou se těším na budoucnost.“
