Rozhodčí je gay? Hokejová homosexualita znovu leží na stole

Poměrně citlivé téma, ale netřeba od něj uhýbat. Už v červenci jsme psali o komisaři Garym Bettmanovi a jeho výzvě směrem k hráčům NHL, aby se případně nestyděli přiznat svou odlišnou sexuální orientaci. Prestižní hokejový zpravodaj The Hockey News nedávno přispěchal s dalším příspěvkem z oblasti homosexuality. Tentokrát je řeč o rozhodčím, jenž řídí zápasy nižší soutěže, avšak sní o tom, že jednou nakoukne mezi největší profesionály.

Seznamte se. Hrdinou příštích řádků bude hokejový arbitr Andrea Barone, který rozhoduje zápasy nižší ligy ECHL. Normálně by muž v pruhovaném z méně sledované soutěže těžko upoutal pozornost médií. Kdyby se od ostatních něčím nelišil. Patří totiž k homosexuálně orientovaným a dlouho váhal, jak onu skutečnost sdělit nejbližšímu okolí.

Fajn, jsem gay

Začneme ale jinde. Byl začátek letošního dubna a Andrea pískal utkání ECHL v Missouri, nastoupili proti sobě domácí Mavericks a hostující Tulsa Oilers. Po závěrečné siréně na ledě vzplály emoce a jeden z hráčů Oilers – aniž si byl vědom rozhodčího opačného orientace – bez váhání vykřikl: „Teplouši!“ (v angličtině hrubiáni pro negativní označení homosexuála používají slovíčko „fag“). Sedmadvacetiletý soudce zápasů ten výraz neschytal poprvé, hned věděl, jak k nepříjemné situaci přistoupit.

Udělal to, na co je zvyklý. Ve vhodné chvíli, například při oddechovém čase nebo během přestávky, si hříšníka z řad hokejistů vyhledal a klidně mu sdělil: „Hele, nemůžeš říkat nic homofobního, ať už používáš slova jako gay, teplouš či cokoli jiného.“

Ve většině případů dojde ze strany „útočníka“ k omluvě, ale tenkrát se Barone dočkal jiné odpovědi: „To je takový problém?“ Načež rozhodčí komunikačního oponenta usměrnil: „Fajn, jsem gay, mám se cítit provinile?“ Hráči rázem spadla brada. „Měli byste vidět, jak trapně se cítil,“ dodal sudí.

Kterak asi správně tušíte, Andrea je jediným z hokejového prostředí za mořem, kdo přiznal homosexualitu. Nikdo jiný prozatím odvahu (nebo možná způsob oznámení noviny) nenašel. A jestli další osoba dojde v nejbližší dobře k názoru, že je důležité se o méně obvyklou informaci podělit s veřejností, těžko odhadovat.

Všude byla krev

Pro většinu lidí by zjištění vlastní homosexuality znamenalo celoživotní zásah, s nímž se musejí postupně smiřovat. V případě rozhodčího Baronea ovšem nešlo o největší trauma, prošel si mnohem horším zážitkem. Před deseti lety, konkrétně 13. září roku 2006, byl ve špatnou chvíli na špatném místě. Studoval při montrealské Dawson College, kam toho dne vrazil střelec, jenž následně zahájil nelítostnou palbu na nevinné oběti.

Když vrah přepadl budovu, Barone jej zahlédl a hned mířil k zemi, ukryl se raději na relativně bezpečné místo, než aby zkoušel utéct. Ale pak to přišlo. Spatřil před sebou osmnáctiletou dívku, ta tolik štěstí neměla. „Neviděl jsem jí do tváře, jen mi došlo, že to je děvče. Všude kolem ní byla spousta krve a jeden z policistů jí ještě zkoušel měřit tep.“ Ten samý strážce zákona tehdy sedmnáctiletého mladíka pobídl, aby co nejdříve prchl do bezpečí. Smrti sice unikl, jenže zabiják s ním zůstával ještě dlouho poté.

Prý trvalo půl roku, než znovu začal normálně fungovat a dlouhá čtyři léta zabralo, než na nejděsivější den života přestal myslet. Možná vás napadlo, co má tohle trauma společného s tématem článku. Inu, odpověď zní jednoduše. Ve stejné době, kdy Barone rozdýchával řádění střelce, začal zjišťovat, že má zvláštní vztah k mužům.

Andrea vzal poprvé píšťalku do ruky ve čtrnácti letech, od mládí vyrůstal v hokejovém prostředí a nikdy jej nenapadlo přemýšlet nad svou sexuální orientací. „Nebylo to tak, že bych věděl, že jsem gay a tajil to. Takové myšlenky nejdříve vůbec nepřicházely,“ řekl ve vyjádření na The Hockey News. Nastala nejtěžší fáze – oznámení noviny nejbližší rodině a kamarádům. Rozhodnutí přišlo v roce 2011.

Tak si najdi přítele!

Jak to udělal? Prostě vzal telefon a postupně obvolal každého, koho považoval za důležitého. Mezi vyvolené zařadil i kamaráda jménem Andrew Dulgar. „To je úžasné, člověče,“ ozvalo se překvapivě z telefonu. Andrew nejdříve hledal slova, ale pak kamarádovi jasně poradil: „Pokud to tak opravdu je, najdi si přítele!“ Slovy podpory jej zahrnula i rodina, Barone složitou fázi zvládl. Stále ale zbývalo dořešit, kdy zprávu ohlásí veřejně.

Dobře věděl, že se může stát průkopníkem v tomto směru, někdo přece musel prolomit ledy i v hokeji (jiné profesionální sportovní soutěže za mořem už své homosexuály mají).

V prosinci loňského roku Andrea připravil článek pro server Outsports, kde popisuje nejen detaily prozrazení sexuální identity širokému okolí, ale i sen řídit jednou zápasy NHL. „I když nastal určitý pokrok, sportovní svět stále není přátelským územím pro LGBT komunitu (ta zaštiťuje gaye, lesbičky, bisexuály a transsexuály),“ přiznal narovinu.

Nyní už se dostáváme k jádru problému. Opravdu záleží, jestli je rozhodčí (potažmo hráč, trenér a tak podobně) té či oné orientace? V dokonalém světě by nikdo homosexualitu arbitra neřešil, avšak hokej není perfektním světem. „Nemusí vás osobně zajímat, že já jsem gay, jde o další sportovce, kteří nevědí, co dělat a jejich život je vzhůru nohama. Případ, jako je ten můj, jim má ukázat, že i v hokeji existují takoví lidé,“ dodává Barone.

Mávnout nad trablemi homosexuálů rukou je podle něj chyba, tímto způsobem se jen těžko objeví noví odvážlivci. „Nemohu se dočkat dne, až homosexualita nebude velkým problémem a dospívající jedinci přestanou páchat sebevraždy,“ řekl Andrea.

Ročník 2016-2017 stráví opět v ECHL a bude doufat, že se posune do vyšší AHL, odkud je jediná možná cesta do National Hockey League. Kdo ví, třeba v momentě, kdy se Baroneovi podaří proklouznout mezi nejlepší zámořské arbitry, už bude znát NHL prvního hráčského homosexuála. A možná mu odvahu dodají rozhodčího slova.  

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter