ROZHOVOR s Jágrem: Kompletních 24 minut s českou legendou

Po třech ochutnávkách přichází celé interview s Jaromírem Jágrem. Víme, nechali jsme vás čekat, ale to nás nejstarší a nejproduktivnější floridský Panter taky. K mikrofonu jsme jej dostali až na třetí pokus, přečtěte si, co, mnohdy s úsměvem a notnou dávkou ironie, jindy vážně a takřka šeptem, odpovídal na dotazy od redaktorů NHL.cz, Deníku Sport a MF Dnes.

"Tak co chcete vědět, kluci," přivítal nás slavný útočník s jemným úšklebkem.

Jaromíre, nastoupil jste na své narozeniny zrovna proti Pittsburghu. Vnímal jste to jako speciální zápas?

Ne, to už vůbec ne. Vždyť už jsem patnáct let pryč (říká s nadhledem). To spíš diváci a média z toho dělají velkou věc, ty to tak možná berou. Pro mě to už nehraje roli. Ale dnešním zápas proti nim byl pro mě zajímavý vzhledem k tomu, že mají výborné mužstvo. My jsme hlavně potřebovali vyhrát, teď jsme dvakrát výrazně prohráli, navíc máme hodně zraněných. Divná zranění, otřesy mozku. Chybí nám Saša Barkov.

Jak se vám proti Penguins hrálo? Na ledě jste pobyl spoustu času (20 minut).

Teď toho mám plný brejle. Poslední dobou jsem moc nehrál, odbruslil jsem si těch svých čtrnácti, patnácti minut a najednou jsem měl hrát na Sidneyho Crosbyho a ten tam chodil pořád, měl snad 25 minut ice-time. S Pittsburghem se musí hodně bruslit, hrají hodně rychle, ve vysokém tempu. Nebylo to proti nim vůbec snadné. Navíc náš trenér změnil lajny.

Možná hlídání Crosbyho jste dostal jako dárek k narozeninám (smích).

To byl teda nádherný dárek (culí se).

Máte nové spoluhráče. Zvykáte si?

Já si myslím, že to byl spíš jen pro tenhle zápas. Máme zraněné hráče, navíc se nám nedařilo. Hlavně Barkov je zraněný a tím se nám rozpadla naše lajna.

Jste za takové situace rád alespoň za bod? (autorem otázky není redaktor NHL.cz)

Máme dva! Ty vole! Dva! (řechtá se). už se na nás všichni dotahovali a nám se každý bod hodí. Sice máš hrozně moc zápasů do konce základní části, ale každý bod je teď moc důležitý. Nedá se nic dělat, musíš dát osobní statistiky na stranu, ty tady nikoho nezajímají, a hrát zodpovědně. Musíme udělat play.off.

Jak jste na tom se silami?

Nic moc. Teď se na nás podepsalo především to, že jsme hráli třikrát během čtyř dnů.

Cítíte, že si jako tým získáváte respekt?

Nevím. Možná, že jo. Stejně si ale myslím, že pokud se dostaneme do play-off, tak s námi nikdo nebude moc počítat a spíše nás podcení. A to je dobře, pokud zůstaneme zdraví, můžeme se dostat daleko. Podle toho, jak hrajeme v konferenci, tak můžeme hrát se všema.

Dmitrij Jaškin říkal, že se již začíná hrát jako play-off. Vidíte to stejně?

Jo, vidím. Je tu obrovská zodpovědnost. Nesmíš udělat chybu. Všichni na tebe spoléhají a věří, že alespoň puk zavezeš do třetiny a nezaviníš šanci soupeře. Když nevíš, že uděláš opravdu dobrou kličku, tak raději nic nezkoušíš. Když se ti totiž nepovede, to se snad radši ani nevracej na střídačku. V tomhle vidím rozdíl mezi jinými soutěžemi a NHL. Takhle se to hraje v play-off.

Již po minulém MS jste optimisticky tvrdil, že vašemu kádru hodně věříte.

Tak já si nemyslím, že to byl optimismus. Přeci jen jsem pár zápasů už odehrál, takže poznám, kdo hokej umí a neumí. Kdo je talentovanej a kdo ne. Náš tým se prakticky nezměnil, nikdo nepřišel. Je to správně.  Na co přeplácet hráče? Někdo vše řeší tím, že nakoupí volné hráče. Pořád si myslí, že tráva je u souseda zelenější, ale ono to vůbec nemusí fungovat. Když se rozhodneš vsadit na draft, musíš dát těm mladým šanci, aby byli zase o rok lepší.

Trenér vás chválí. Prý jste skoro druhý kouč. Co učíte své spoluhráče?

Já si nemyslím, že bych někomu musel říkat, jak má hrát. Každá lajna hraje svým stylem. Já hodně hraju na mantinelech. Oni to okoukají a dají do toho svou rychlost a najednou jsou o dost lepšími hráči.

Jdete jim příkladem minimálně přípravou. Dáváte hokeji všechno.

To tomu dneska dávají už všichni, hokej je někde jinde, šel jiným směrem. Všichni makají, nic neošidí. Možná tomu dávají i víc než já. Já musím hodně přemýšlet, jak nakládadat se silami. Přeci jen v mém věku je ta regenerace daleko horší a trvá déle.

Co pro vás znamená váš věk - 44 let?

Nic zvláštního, mimořádného. Jediné, na čem záleží je, jak se cítíš na ledové ploše a jaký máš ze sebe pocit. Musíš si uvědomit své přednosti a slabiny.

Pořád si přidáváte v tréninku?

Teď to mám naopak, spíš se snažím odpočívat. Potřebuju mít pocit, že mám sílu.

Podle Jaroslava Špačka, člena realizačního týmu české repre jste prý zhubl a máte více svalové hmoty. Vážně?

Jo, shodil jsem. Ale jen díky tomu, že jsem přestal pít kafe. Byla totiž popeleční středa a člověk by se na čtyřicet dní měl vzdát něčeho, co má nejraději. No a já jsem si vybral kafe. Šel jsem z deseti denně na nulu a teď se mi bez toho dost špatně vstává. (směje se hlasitě)

Kolik sil bere zápas NHL?

To hrozně záleží, jakým způsobem hraješ. Dneska to bylo náročné, hodně se bruslilo. Navíc byl na ledě Crosby. Neměl bys mu dávat prostor, ale on má takový respekt, že mu ho stejně dáš. A pak musíš hodně bruslit. A to mi moc nesedí.

Dnes vás velmi podržel náhradní gólman Al Montoya.

Je pro nás neuvěřitelný, chytá skvěle celou sezónu (uznale kývne). Gólmani nás strašně drží. Bez gólmanů nemáš šanci, to vidíš na Montrealu. Gólman (Carey Price, pozn. redakce) z nich dělá mnohem lepší mužstvo než jsou. Tím ale nemyslím, že jsou nějací špatní.

Co říkáte na výkony Petra Mrázka?

Tak oni podepsali gólmana (Jimmyho Howarda, pozn. red.) na dlouhou dobu a za velké peníze. A když takhle někoho podepíšou, je jasné, že bude dostávat přednost. Musíš být o hodně lepší než on, aby se ti ho povedlo vytlačit. A Petr to zvládl. Nestává se to často, aby někdo takhle vytlačil jedničku.

Pojďme k českému hokeji. Jde  podle vás zase nahoru?

Jediným problémem jsou beci. Vždyť kolik našich obránců hraje v NHL stabilně a pravidelně? Na kolika z nich to vyloženě stojí? Nenajdete skoro nikoho. Židla (Marek Židlický) je starší, ostatní jsou nahoru dolů.

Jak se vám zamlouvají změny, které nastaly u reprezentace? Martin Ručinský bude generální manažer, Václav Prospal asistent trenéra.

Já to moc nesleduji. Ale pekně si ty pozice rozdělili, co? Já až se vrátím, tak budu na svaze dělat řidiče, jiné místo nezbylo. A nebo budu muset hrát dalších 10 let, než je zase vyhážou (chechtá se). Vím, že tam Růča něco (nějakou práci) má. Trošku jsem mluvil se Špágrem (Jaroslav Špaček pozn. redakce), bude Světový pohár. Tam bude spousta hráčů.

Martin Ručinský se nechal slyšet, že vás zkusí přemluvit.

Já ani nevím, jestli budu ještě hrát. Kluci neblbněte. Růča moc dobře ví, že ne. Že to nejde.

Podle něj ale na reprezentaci pořád máte.

To bych tady musel být jeden z nejlepších, a to rozhodně nejsem. Na Světovém poháru nastupujete proti nejlepším hráčům. Je čas, aby mladí začali hrát a důležité je, aby se obránci začali prosazovat. Hokej bez beků nejde. Všechno dělají beci. Když má někdo hráče jako Letang nebo beky, co mají v Chicagu, tak je jinde. Dnes už to není tři útočníci a dva obránci, ale prostě pět hráčů, kteří si v pásmu vyměňují pozice a je těžké to pokrývat (točí rukama). Jakmile máte beky, kteří jen stojí na modré čáře, tak soupeř, když to ví, se stáhne v pěti hráčích před branku a vy nemáte šanci. Moderní hokej je někde jinde.

Máte Aarona Ekblada i třeba Briana (Jágr skočí do řeči)...

Jo, jasně. Ale jemu chybí zkušenost, nedovolí si ještě tolik jako ti nejlepší. Když hrajeme proti Tampě Bay či jiným mužstvům, tak si všichni najíždějí a pak je těžké si hlídat hráče, protože musíte hlídat pozici. On vás táhne do půlky hřiště, ale vy musíte jet zpátky. Je to hrozně nebezpečné, když tam jezdí pět hráčů a vyměňují si puky. My takové hráče nemáme, to ať se na mě nikdo nezlobí.

Alespoň máte signály. Při přesilovce jste mužem v ofsajdu.
Jo, hrajeme to tak, stoupnu si před branku a čekám. To je moje pozice. Nemusím nic dělat, odfrknu si a třeba se něco odrazí. Odpočívám a čekám na teč (usmívá se).

K čemu máte titanový sportovní "obojek"? Funguje to?

Nevím, má to ale dávat sílu, energii (krčí rameny).

Na výsledky Kladna se vám asi dívá dobře.

Teď začíná play-off, vyhráli základní část, ale play-off je od nuly.

Jste optimistický?

Ke konci základní části jsem viděl, že mužstva, která bojují o play-off, porážela ty nahoře. To fakt není jednoduché, když vyhrajete základní část, tak vám to nezaručí, že se dostanete přes první kolo.

Pojďme zpátky ke Floridě. Souhlasíte, že jedním z klíčů vašeho úspěchu je kouč Gerard Gallant? Pokaždé vám umí nastavit vhodnou taktiku, citlivě podle soupeře i podle zraněných hráčů.

Každý trenér má systém jiný, u nás je daleko víc svobody než u jiných mužstev. Tím, jak máme mladé hráče, tak je nesvazujeme žádnými taktickými úkoly. Jediné, co trenér nechce, aby se dělaly chyby ve středním pásmu. Na to je alergický. Další rozdíl mezi ním a jinými trenéry je, že když vedeme, tak nechce, abychom bránili. I když dneska ano, ale to nás soupeř k ničemu nepustil. Jinak chce, abychom útočili, abychom měli puk na hokejce. Někteří trenéři řeknou: "Stáhněte se." On je ale rozumný. Dává nám volné dny, když je to náročné, nechá nás odpočívat.

Vraťme se ke zraněným hráčům. Nejde přeci jen pouze o Barkova. Brandona Pirriho vyřadil kotník, jak to vypadá s Quintonem Howdenem?

Má něco s hlavou.

Otřes mozku?

Asi (mírně kývne). Takových situací je v NHL moc a těch příčin je víc. Hokej se zrychlil. Navíc se tomu daleko víc věnují doktoři, jakmile vás bolí hlava, nesmíte hrát. Dřív vám dali tabletku a šel jste na led. A některé hráče to pak stálo kariéru. Nikdo nevěděl, že nějaký otřes mozku vůbec existuje. A tím, jak se změnila pravidla, jak se nesmí držet hokejka, tak se ten hokej daleko víc zrychlil. Když dostanete ránu, tak přijde v daleko větší rychlosti než dřív. Dřív, když někdo nahodil puk, tak ho jeden obránce chytil hokejkou, aby ochránil spoluhráče. Teď prostě na něj nesmíte sáhnout hokejkou, proto ty nárazy jsou tvrdší. A taky hráči, protože se všechno píská, tak už nejsou tolik zvyklí, že přijde rána. Neuvědomí, že mohou být trefení. Jdou do toho hlavou s hlavou skloněnou a nedávají pozor. Dřív jste to udělal, dostal ránu, což vás poučilo. Prostě jste věděl, že když jedete pro puk, tak se musíte dvakrát  podívat, jestli není někdo okolo. Dneska hráče nenapadne, že by ho někdo mohl trefit.

Nechybí hokejistům respekt. Hlavně těm z farmy, čerstvě bojujícím o sestavu? Příkladem budiž Anthony Bitteto. 

Těžko říct. S tím Howdenem to ale podle mě byl jasný faul a mělo se to trestat. Ale vedení NHL se na to dívá jinak. Já jsem viděl, že tam ani nebyl puk. Když nemáš puk na hokejce, tak by tě nikdo neměl trefit. Rozhodčí to ale vysvětlí, že kotouč se pohyboval v okolí a že Bitteto mohl trefit hráče. S tím nesouhlasím.

Nedávno před vámi smekl Wayne Gretzky. Prý vám ukradne brusle, aby zjistil, proč jste tak dobrý.

Jde spíš o to, že jsem schopný hrát na nějaké úrovni v mých letech. To moc hráčů nehrálo. To je to nejtěžší. Je spousta hráčů, která hrála dobře v 35, za rok je někdo trefí a je konec. Navíc jsou poté jednotlivé roky hrozně cítit. Já se snažím dál hrát a věřím, že je to všechno v tréninku, v ničem jiném.

NHL se omladila.

Je hrozně těžké, že hráči, kteří jsou starší, byli zvyklí na jiný styl hry. Najednou, když dostaneš k sobě hráče, kteří hrají jenom rychlostně, tak tam vypadáš jako jelito. Nestíháš, nerozumíte si. Měl jsem výhodu, že jsem většinou dostal spoluhráče, kteří hrají podobný styl, nebo se dokážou přizpůsobit. Nebo ani nemusejí, hrají stejně. Vyhovíme si. Hraju si ten svůj styl, který se hrál dřív. I když v úplně jiné liz, než je dnes.

Zní to jednoduše, ale hokej dnes i před 10 lety je hrozně moc odlišný.

Jo, jasně. Ale pořád je to o tom, že musíš dát gól.  Je hezké, když je někdo rychlý, ale kdy máš puk a jsi na něm silný, tak k čemu je soupeři rychlost? Ty máš puk, který určuje rychlost zápasu. Když ho nemáš, musíš se přizpůsobit jinému. Proto mi nevyhovovalo, jak jsme hráli proti Pittsburghu, protože jsme neměli moc puk pod kontrolou. Ale vím, že kdyby byl na ledě Barkov, dokázali bychom puk podržet, hrál bych jinak. Takže bych nebyl tolik unavený. Protože bych si hrál svým tempem, svým stylem. A oni by se museli přizpůsobit mojí hře, ve které nejsou tak dobří. U těch mantinelů. Protože to nikdy nehráli. Je to o tom, kdo má puk.

Stále jste nedotáhl Bretta Hulla. Je jeho meta nějak zakletá?

„Neříkám, že zakletá. Ale každý člověk, každá osobnost má svoji karmu. I i rekord má svou karmu. Vždycky je těžké překonat nějakou metu. Ať věříš, čemu chceš, tak to je. každý rekord má svoje.

Kolik jste rozdal na All-Star Game holí? Byl o ně prý obrovský zájem. Vím, že jste dal jednu Stevenu Stamkosovi.

Moc nerozdávám. Z jediného důvodu. Ty moje přestaly dělat a už jich moc nemám. Jinak by nebyl problém. Ale nejdříve si musím zvyknout na ty nové, které se začaly dělat. A ještě jsem si na ně nezvykl. Takže potom budu rozdávat daleko víc…

Na utkání byla spousta Čechů. Měli transparenty, přáli vám k narozeninám. To potěší, že?

Jo, potěší. Nesmíš zapomenout, že když má někdo rád hokej, zaletět si na Floridu, to je to nejjednodušší, co můžeš mít. Je tady teplo. Navíc výhoda je ta, že když hrajeme doma, je to pět šest utkání za sebou. Někdo přijede na týden do tepla, vidí tři hokeje a jede si domů. A hlavně ten lístek nestojí tolik, je to lehce dosažitelné. To dělají Kanaďani. Když hrajeme s jejich týmem, máme tady neustále plno. Z jediného důvodu. Tam je pořád zima, hlavně v zimě. Navíc sehnat si lupeny na Montreal nebo Toronto, to je velký problém. Tady si přiletí na dovolenou, zajedou si do Tampy, na Floridu. Vidí dva zápasy svých favoritů a ještě ušetří.

Nabíjí vás, když vidíte v hledišti Čechy, jak vám fandí?
Když jim nemusíš kupovat ty lístky, tak jo, je to dobré (směje se).

Na kolik vás lístky pro skupinu z Kladna vyšly?
Zase jsem se praštil přes kapsu! Naštěstí jsem jim to koupil nahoru. Ušetřil jsem!

Za 14 dolarů?

Jo, za 14,50 na ochoz (řechtá se a chystá se k odchodu).

Poslední věc. Máte na svém místě dvě ikony. Koho zobrazují (jsme od nich dost daleko)?

Pannu Marii s Ježíšem. 

Díky, Jaromíre! A všechno nejlepší.

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter