Špunt se slovenskými koreňmi. Ten, co přišel za Rantanena a ukončil 19 let temna

Počtvrté za sebou mohla výprava do finále Východní konference pro Carolinou debaklem. Bez jediné výhry, takzvaným "sweepem". Tedy tím, že s Hurikány protivník zamete. Tak jako v roce 2009 Tučňáci z Pittsburghu, bostonští Bruins o deset let později a Florida předloni. Jenže jediný, kdo se tentokrát oháněl koštětem, byl Logan Stankoven. Dokonale vysmýčil pavučinu v kleci Cats hájené Sergejem Bobrovským a postaral se o vítězný gól večera.

Stankoven?

To příjmení zní na první dobrou možná lehce nizozemsky. Ale kořeny borce, kterého Canes přivedli za Mikka Rantanena, vedou do jiné evropské země. Na Slovensko.

Jeho předci se zkraje 20. století za velkou louži vydali z doliny Velké Fatry. Z podhorské vesničky Liptovské Revúce.

Dodnes má Stankoven u našich bratov plno příbuzenstva, jeho o čtyři roky mladší bratranec Matej hraje za juniorku bratislavského Slovanu. Na zádech číslo 97, podle svého idolu.

Právě kvůli Connoru McDavidovi byl loni rozpolcený, nevěděl, komu přát ve finále konference mezi edmontonskými Olejáři a Dallasem. "Je to těžké rozhodování," říkal tehdy pro NHL.com.

Letos už touhle volbou zatížen není, slavnějšímu příbuznému, se kterým bývá na měsíční bázi v kontaktu, přeje proti Panterům.

Logan už nenosí dres Hvězd, byl obětován, když se GM Jimu Nillovi naskytla možnost přivést Rantanena. A složit kompletní finskou pětku.

Do systému carolinského kouče Roda Brind'Amoura nejspíš pasuje energický pracant o něco lépe než ofenzivní dynamo značky Suomi. Přímočarou hrou, postavenou na svižném bruslení a velkém nasazení.

A podpořenou kumštem, co mu stačil v roce 2021 na draftování ve druhé rundě a loni pomohl k ceně pro nejlepšího nováčka AHL.

V play-off je hodně vidět, pranic mu ve vyniknutí nebrání skromná postava.

Měří jen 173 centimetrů, v letošních vyřazovacích bojích je společně s ex-parťákem Colinem Blackwellem, Matsem Zuccarellem a Colem Caufieldem největším "špuntem".

Podobně "nevysoký" je i jeho soupeř ve finále Východu Brad Marchand, kterého herně lehce připomíná. Je další "Malou koulí hněvu", jak se říkávalo Patu Verbeekovi a občas právě i Marchandovi.

Stankoven je tím, kdo se nejvýrazněji činil ve snaze ukončit 19 let temna.

Sérii porážek Hurikánů v bojích o trofej Prince z Walesu.

Ta se natáhla na 15 mačů, i přes Stankovenovy dva body v partii číslo 3. A klidně mohly být tři, kdyby ho o další gól neokradl famózním zákrokem Sergej Bobrovskij.

Tentokrát byl úspěšnější on, teprve jednadvacetiletý forvard s velkou budoucností. Čtvrtý duel rozsekl Kanaďan bleskovou a přesnou ranou zápěstím, ukázkovým laserem.

Jako jediný pokořil gólmana. Zbylé kusy padly do prázdné sítě.

Je hrdinou Caroliny a nejde jen o tu trefu. Také se zapojoval do strkanic, dával najevo, že nedá se spoluhráči kůži lacino.

"Game winnerem" napodobil svého trenéra, byl to právě Brind'Amour, kdo 19 let zpátky, proti buffalským Šavlím, vystřelil Canes na dlouho poslední výhru v konferenčním finále.

Carolina žije, pátý mač ji čeká doma.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter