V zimě chodí plavat ven a bojí se puků. Co vše na sebe Patrik Laine prozradil?

Osmnáctiletý štírek má za sebou sezónu snů, a to ještě neodehrál jediný zápas v NHL. Patrik Laine během uplynulého ročníku hokejové experty uhranul natolik, že dlouho spekulovali, zda by právě on neměl být jedničkou draftu. Nakonec vystoupal na pódium v Buffalu „až“ druhý, když si jej vybrali Winnipeg Jets. Nejlepšího střelce letošního mistrovství světa vyzpovídala novinářka Kristina Rutherfordová, pro web sportsnet.ca mu položila mnohdy nevšední otázky. My vám rozhovor nabízíme přeložený do češtiny.

Proč jste se rozhodl pro zkrácení vlasů?

To je taková tradice po posledním zápase sezóny. Nechal jsem si vlasy během ročníku narůst a po posledním utkání je shodil.

Muselo být těžké se s nimi rozloučit.

Myslím, že daleko těžší to bylo pro holiče. I když pro mě je těžké podívat se do zrcadla a tam spatřit, že nemám téměř žádné vlasy. A není jednoduché si je umývat, protože vlastně nemám co, zvláštní pocit. Ale aspoň mi mytí hlavy nezabere tolik času, je to jednodušší.

Než jste se rozhodl pro nový účes, jaké prostředky bylo třeba používat pro delší sestřih?

Jednou za čas jsem použil nějaké produkty od mé mámy a sestry. Nebyla to vůbec legrace, musel jsem vlasy čistit a dělat spoustu věcí, které běžně provádějí dívky (směje se). Taková krása. Ale samozřejmě se to vyplatilo, já delší vlasy chtěl. Musel jsem udělat, co bylo třeba.

Dal by se ten účes označit za mullet? (sestřih oblíbený v 80. a 90. letech 20. století, proslavil jej například Jaromír Jágr, pozn. redakce)

Nevím, o čem přesně mluvíte.

Vepředu krátké, vzadu daleko delší.

Aha, už vím. Ne, mullet to nebyl, měl jsem vlasy dlouhé po všech stranách, vepředu i vzadu.

Máte nějaké přezdívky?

Doma mi říkají „Pacjuk“. Je to jako Dacjuk, akorát s „P“.

To zní dobře. Jak byste popsal sám sebe mimo ledovou plochu?

Myslím, že jsem zábavný, ale nevím, co by na to řekli všichni ostatní – možná to platí jen někdy. A také patřím k těm, kteří když se rozhodnou něco udělat, tak to prostě udělají. Typ člověka, který chce vyhrávat a nikdy nepřestává. To jsem já.

Co vaši rodiče a sport?

Když byla moje máma mladší, jezdila na běžkách, táta zase hrával hokej, ale ne na profesionální úrovni.

Vzpomínáte si, že by vám někdy, když jste byl menší, hokej nešel?

Ne, myslím, že jsem byl vždycky dobrý.

V rámci tréninku jste střílel na plechovky od koly, že?

Přesně tak. Táta umístil plechovky do rohů branky, bylo super mít přesné cíle, do kterých se v rámci celé klece dalo trefovat, hodně to pomohlo při tréninku. Když jsem byl potom starší, každá střela zasáhla plechovku.

Vaším hokejovým idolem je Alex Ovečkin. Proč ne nějaký z Finů?

Začal jsem sledovat Alexe a jeho tým, od té doby jsem nepřestal.

Poté, co jste se s ním střetl a fyzicky potkal na letošním mistrovství světa, jste pronesl, že už si dres nikdy nevyperete. Jaké to bude proti němu hrát pravidelně v NHL?

Myslím, že to bude těžší. Pokusím se mu hned příští sezónu uštědřit nějaký hit.

Dobrý plán. Musel to být skvělý pocit, když vás jmenovali nejužitečnějším hráčem šampionátu v Rusku, kde navíc vyrukovala řada hráčů z NHL.

To tedy byl. Krásný konec ročníku, bylo úžasné dosáhnout takového ocenění před tolika hráči z NHL. Vůbec jsem o tom nepřemýšlel, dokud mě nejužitečnějším hráčem turnaje nevyhlásili. Překvapilo mě to a vlastně ještě stále překvapený jsem.

Takže když jste vyhrál, napadlo vás, že je čas odejít do hokejového důchodu?

Možná ještě ne (směje se).

Máte za sebou velmi povedenou sezónu, můžete ji popsat slovy?

Jedním slovem úžasná.

Očekával jste, že ročník před draftem proběhne tak hladce?

Ne. Chtěl jsem hlavně hrát celou sezónu a dostat se do mládežnických reprezentačních výběrů. Z mé strany nebyla žádná očekávání.

Kdy přišel pocit, že se vaše hra posunula na novou úroveň? 

Během konce sezóny ve Finsku. Hrálo se mi dobře, přicházely góly i kanadské body. To samé platilo v play-off, dostal jsem cenu pro nejužitečnějšího hráče a navíc se nám s Tapparou povedlo vyhrát ligu. Poté jsem si uvědomil, že jsem asi opravdu hrál dobře.

Byla to i změna v osobních dovednostech či důvěře?

Důvěra je nejdůležitější věc. Když dostanete čas na ledě, můžete hrát téměř pořád a pak se zvyšuje šance na úspěch, je to jednodušší. Když vám spoluhráči i trenér důvěřují, je daleko snadnější uspět i jako jednotlivec.

Uvažoval jste někdy o přesunu z křídelního hráče na centra?

Ne, kdybych byl centr, musel bych daleko více bránit. To je samozřejmě vtip (směje se). Opravdu jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Vždycky jsem hrál na křídle, možná bych byl dobrý i jako centr, ale nikdy jsem to nezkusil, takže nevím.

Ani když jste byl malý?

To jsem byl brankář, asi do dvanácti let, docela se mi jako gólmanovi dařilo.

Proč nakonec došlo ke změně na útočníka?

Řekl mi to můj táta.

A co nyní, chtěl byste hájit pozici brankáře?

Ne, už ne, bojím se puků. Když na mě ostatní kluci začali vysílat tvrdší rány, měl jsem strach.

Takže je nejspíš dobře, že vás otec přesvědčil ke hře v útoku.

Ano, jsem mu za to rozhodnutí vděčný.

Co potřebujete od centra, se kterým budete nastupovat v příští sezóně?

Dobré hokejové myšlení a schopnost přihrávat puk. A když přijde gólová šance, tak musí skórovat. Možná ne vždycky, ale určitě často.

Jeden finský reportér označil vaši střelu za „z jiného světa“. Souhlasíte?

Ne. Je z tohoto světa. Já jsem tady, takže …

Máte také talent střílet důležité góly v posledních chvílích zápasů.

Mám opravdu hodně štěstí. A býval jsem na ledě, když ještě zbývalo hodně času do konce, nabídla se mi spousta možností a já je pouze využil.

Sledujete zpětně své povedené momenty z utkání?

Někdy. Když nedám gól víc jak pět zápasů, tak si pustím videa, kde střílím branky. Vidím, že jsem pálil góly i předtím, takže jich musím dosáhnout znovu.

Co vlastně víte o Winnipegu?

Zimy jsou tam chladné, ale to znám dobře z Finska, takže zrovna tenhle problém mě trápit nebude. Slyšel jsem, že Winnipeg není velké město, ale zato je velmi pěkné. A prý mají vůbec nejlepší atmosféru na domácích zápasech. Nemluvě o řadě mladých hráčů v klubu.

Město je také velmi větrné. Jak to je s větrnými podmínkami v Tampere?

U nás v Tampere je mokro, chladno a temno.

To zní půvabně.

Je to docela pěkné během zimního období.

Čím se bavíte, když zrovna nehrajete hokej?

Hraji na PlayStationu a také bývám s kamarády. V zimě chodím rád plavat.

Myslíte tím plavání venku?

Samozřejmě. Je to osvěžující a zábavné. A pak následuje sauna, to je den hned lepší.

Prý jste příznivcem NFL, jakému týmu fandíte?

Mám rád Patriots a Toma Bradyho (hráč nastupující za New England Patriots, pozn. redakce).

Zdá se, že máte rád lidi, kteří jsou v něčem nejlepší.

Ano, samozřejmě.

Něco, co byste chtěl závěrem dodat?

Asi ne. Mám docela hlad, takže bych si asi měl jít dát něco k jídlu.

Založte si účet u Tipsportu a získejte vstupní bonus až 50 000 Kč! Navíc dostanete zdarma 500 Kč na své první sázky!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter