NHL.cz na Facebooku
Vancouver má potenciál, věří Chytil. Spolupráce s Dudou? Nemažeme si med kolem pusy
27. července 2025, 4:04
Pavel MandátSedm a půl roku strávil český útočník Filip Chytil ve službách New York Rangers. Na začátku února ale přišla výměna do Vancouveru, kde má rodák z Kroměříže naplno rozvinout svůj potenciál. Start v novém angažmá měl solidní, jenže pak ho (opět) přibrzdilo zranění. Nejen o tom mluví šikovný centr v rozhovoru pro Hokej.cz.
Máte za sebou osm sezon v NHL, to už je slušná řádka zápasů, co?
Jak říkáte. Přijde mi, že zápasy a sezony utíkají čím dál rychleji. Jako bych byl draftovaný teprve včera a dnes už mám za sebou osm let. Takový je život. (usmívá se)
Cítíte, že vaše postavení v kabině je teď jiné?
Dá se říct, že ano. Rozhodně už v kabině říkám víc věcí. S postupujícím věkem a zkušenostmi přicházím na to, že komunikace se spoluhráči je opravdu moc důležitá. Zvlášť, když máte vedle sebe mladší kluky. Po výměně do Vancouveru bylo třeba zapracovat především právě na komunikaci, protože jsem hrál s kompletně novými spoluhráči.
„Rozhodně už v kabině říkám víc věcí."
Měnit angažmá po sedmi a půl letech muselo být svým způsobem zvláštní.
Bylo. Když někde strávíte takovou dobu, je to kus života. Na druhou stranu vám impuls a nové prostředí může prospět, takže jsem šťastný, že nyní patřím do organizace Vancouveru. Zázemí tady máme na skvělé úrovni, totéž platí o lidech v klubu.
Trejdy v NHL jsou mnohdy jako akce kulový blesk, bylo tomu tak i ve vašem případě?
Mám stejnou zkušenost. Ráno jsem měl trénink v New Yorku, poté jsme letěli do Bostonu, kde byl další den na programu brzký zápas s Bruins. Já ten den přišel z posilovny a začínal jsem dostávat zprávy, že dojde k výměně. Volali mi agenti, pak generální manažeři… Takže následující den jsem letěl znovu do New Yorku, kde bylo potřeba vyzvednout si pas a další den jsem hrál zápas za Vancouver. Takže fakt rychlovka. Vlastně ani nebyl čas nad tím přemýšlet.
„První gól v prvním zápase? Měl jsem v sobě spoustu emocí."
Určitě vám hodně pomohlo, že hned první zápas za Vancouver jste ozdobil gólem, že?
Měl jsem v sobě spoustu emocí. Až do konce života pro mě tohle bude krásná vzpomínka. Když vezmu v potaz předchozích hektických 48 hodin, ve kterých se trejd upekl, tak gól v prvním zápase v novém klubu je parádní třešnička na dortu.
Sedí vám víc styl Rangers, nebo Canucks?
Oba týmy vyznávají jiný systém, ale já se vždycky snažím hrát svůj hokej, komunikovat se spoluhráči a podat stoprocentní výkon. Takže moc neřeším, jestli je to zrovna v systému Canucks, nebo Rangers.
„Od května se naplno připravuju na novou sezonu."
Po slušném rozjezdu angažmá ve Vancouveru jste prodělal otřes mozku, který vás vyřadil ze zbytku sezony. Jak náročné bylo tohle období?
Velmi… Otřes mozku je zranění, které na vás není na první pohled vidět. Když máte třeba zlomenou ruku, všem je to na první pohled jasné a všichni vědí, jak postupovat. Zranění hlavy jsou ošidná. Proto je velmi důležitá komunikace s nejbližším okolím. Nesmíte se bát svěřování, aby nejbližší věděli, jak se zrovna cítíte. Mně právě podpora ze strany rodiny, dnes už manželky a kamarádů hodně pomohla.
Dnes už jste stoprocentně fit?
Zaklepu, naštěstí ano. Od začátku května se naplno připravuju na novou sezonu.
V rámci přípravy opět využíváte služby vašeho bratra Libora, který se věnuje kondičnímu tréninku?
Ano, s Liborem makáme v posilovně, na led chodím s Radkem Dudou – tak jako v posledních šesti letech pokaždé. Jsem naprosto spokojený.
Říká se, že kde je Radek Duda, tam není nuda. Nakazil vás známý bouřlivák impulzivní povahou?
Jsem hlasitý člověk, ale oproti Radkovi určitě ne. On je v tomhle ohledu úplně jiný level. (směje se) Každopádně mám ho rád, beru ho jako součást rodiny. Jasně, občas jsou dny, kdy máme na některé věci jiný pohled, kdy si třeba nerozumíme, ale oba rádi mluvíme na rovinu a bez vytáček, nemažeme si med kolem pusy, což nás podle mě posouvá dopředu. Mě jako hráče a Radka jako trenéra.
„Jsou dny, kdy máme na některé věci odlišný pohled, ale oba rádi mluvíme na rovinu."
Prozradil vám některé ze svých střeleckých fíglů?
Střelba je jednou z věcí, na kterých hodně pracujeme. Vím, že jsem v ní ještě zdaleka nenaplnil svůj potenciál, ale když se ohlédnu třeba čtyři roky zpátky, tak jsem rád, jakého pokroku jsem i díky Radkovi dosáhnul. A nejde jen o střelbu, pilovali jsme bruslení, jak správně pracovat na hranách a tak dále.
Co říkáte na trenérskou rošádu, která se ve Vancouveru během léta odehrála?
Adam Foote působil v klubu jako asistent, který měl na starosti primárně obránce. I za tu relativně krátkou dobu jsme si k sobě našli cestu, takže mám radost, že nyní bude pokračovat v roli hlavního trenéra. Těším se na další vzájemnou spolupráci.
„Tým má do budoucna velký potenciál."
Dokážete odhadnout, jaké budou nejen příští rok vaše ambice?
Myslím, že tým má do budoucna velký potenciál. Podepsali prakticky všechny klíčové hráče, navíc přišel Evander Kane. No a naše farma získala Calder Cup. I to značí, že máme spoustu perspektivních hráčů, kteří můžou být v budoucnu oporami.
A co život ve Vancouveru?
Popravdě si ho s manželkou moc pochvalujeme. New York i Vancouver jsou velká města, ale Vancouver nás okouzlil přírodou. Když máme volný den, vždycky někam vyrazíme.
Takže už máte oblíbené místo, kam se rádi vracíte?
Takové ještě hledáme. (usmívá se) Během dvou měsíců zdaleka nebyl prostor na to, abychom prozkoumali všechna nebo alespoň většinu míst. Nicméně i tak jsme poznali, že příroda je ve Vancouveru fakt krásná a těšíme se na její další poznávání.
