11. ledna 21:03
Josef PotůčekRozhodnutí Canadiens fungovat s rotací tří gólmanů vyvolalo bouřlivé debaty. Většina pozornosti se soustředí buď na kolísavou formu a sebevědomí Sama Montembeaulta, nebo na působivé první kroky talentovaného Jacoba Fowlera. Mezi těmito dvěma příběhy se však nenápadně ztrácí Jakub Dobeš. Právě on se zdá být největší obětí tohoto neobvyklého experimentu.
Od 21. prosince nastoupil Dobeš za posledních devět zápasů Habs pouze jednou. Zatímco se čile debatuje o budoucnosti tamního brankoviště a psychickém rozpoložení „Montyho“, český brankář tráví čas na lavičce nebo na tribuně. A to navzdory tomu, že se ještě nedávno těšil důvěře v důležitých utkáních.
Jak se Montreal do této situace dostal
Potíže Sama Montembeaulta v úvodu sezóny otevřely dveře změnám. Po sérii jeho nejistých výkonů a viditelném úbytku sebedůvěry se vedení Canadiens rozhodlo pro neobvyklý krok, když poslalo svého zkušeného brankáře na dva zápasy do Lavalu (AHL). Cílem byl jeho mentální restart.
Situace dokonale využil Jacob Fowler. Mladík povolaný do NHL dostal šanci. A nezklamal. Působil klidně, vyspěle a potvrdil, proč jej organizace vnímá jako svůj budoucí pilíř.
Po návratu Montembeaulta se ovšem karty znovu promíchaly. Najednou disponoval Montreal třemi gólmany, kteří potřebovali chytat - každý z jiného důvodu. Fowler kvůli vývoji. Montembeault pro obnovení jistoty. A Dobeš? Ten se ocitl mezi mlýnskými kameny.
Proč to nejvíc odnáší právě Dobeš
Z logického hlediska dává jednání Canadiens smysl. Fowler je projektem budoucnosti a jeho progres se bez zápasového vytížení může zastavit. Montembeault je zase nejzkušenější a tým věří, že rytmus a pravidelné starty mu pomohou k návratu do formy.
Jenže Jakub Dobeš splňuje takřka totožná kritéria jako Fowler. Je mladý. Je ve fázi vývoje. Potřebuje pravidelnost, kontinuitu a důvěru. A u gólmanů to platí dvojnásob. Bez rytmu mizí jistota, bez jistoty se vytrácí forma.
Dobeš přitom nepodával špatné výkony. Nebyl bezchybný, ale rozhodně ani tak slabý, aby si zasloužil prakticky zmizet ze sestavy. Přesto je to právě on, kdo z celé situace vychází nejhůř. Rozhodně nechytá dost na to, aby se mohl dál posouvat. Nechytá dost ani na to, aby jej klub mohl výhodně zhodnotit.
V jakési honbě za ideální rovnováhou se tak Montreal dostal do bodu, kdy rotace tří brankařů nefunguje pro všechny.
Experiment bez budoucnosti
Vedení klubu si to uvědomuje. Generální manažer Kent Hughes už otevřeně přiznal, že tento model není dlouhodobě udržitelný. Dříve či později bude muset přijít rozhodnutí.
Čím déle se bude verdikt odkládat, tím větší riziko hrozí, že se vývoj jednoho z brankářů zadrhne. A právě Dobeš je v tuto chvíli tím, kdo na váhání doplácí nejvíc.
V sezoně, která má být především o rozvoji mladých hráčů, je stále těžší obhájit, jak přesně čtyřiadvacetiletý rodák z Ostravy zapadá do dlouhodobého plánu. Pokud Montreal skutečně chce dát svým talentům šanci naplno vyrůst, bude muset experiment ukončit dřív, než se jeden z nich nadobro ztratí v brankovišti.