NHL.cz na Facebooku
Žralok, co obral Jágra a učil Hertla. Dodge Charger dojel do Síně slávy
30. června 2025, 16:00
Tomáš ZatloukalMožná by ještě příhodnější byl titulek o tom, že v Hockey Hall of Fame na podzim přistane Jumbo Joe. Pod tou přezdívkou zná kanadskou legendu Joea Thorntona snad celý hokejový svět. Ta odkazující na slavné kupé je méně vousatá, alespoň tedy z časového hlediska, a dokumentuje sklonek kariéry výjimečného nahrávače, který výrazně promluvil do hokejové pouti dvou Čechů: Jaromíra Jágra a Tomáše Hertla. Naráží totiž na šedivý pruh v mohutném plnovousu, Thorntonově nepřehlédnutelném poznávacím znamení.
Vous pomalu širší než lýtka.
Takový se nabízel pohled na Thorntona, když v únoru 2016 dorazil mezi novináře po vítězství nad floridskými Pantery.
Na vítězné straně, Sharks ze San Jose, tehdy figuroval samozřejmě I Tomáš Hertl. S Thorntonem tehdy hrával v lajně, moc si souhru si ním považoval, stejně jako cenné tipy a triky od zkušeného borce, obdivoval jeho skromnost a lidskost.
Sympatie byly oboustranné...
Thornton měl pro Hertla slabost už od chvíle, kdy se pražský rodák coby zelenáč se širokým úsměvem (a nakažlivým smíchem) vřítil mezi mantinely a motal hlavy obráncům I gólmanům. Své o tom ví I Martin Biron, kterého Hertl 10. října 2013 de facto odeslal čtyřmi góly do důchodu.
Čtvrtý gól dal newyorským Rangers takzvanou “kyselovkou”, hokejkou prostrčenou mezi nohama, a mocně slavil.
Puritánům to za stavu 9:2 přišlo neuctivé, ale viňte nováčka neznalého upnutějšího prostředí z ryzí euforie. Thornton se Hertla před novináři zastal. Po svém, nesmrtelnou hláškou o tom, že by tasil penis z kalhot a začal by se mu věnovat…
Pro Hertla byl mentorem i vzorem, kterému je slávistický odchovanec dodnes vděčný.
Méně vděku cítí asi muž, co byl zmíněnou únorovou noc mezi poraženými. Jaromír Jágr.
Vůbec nejde o tehdejší porážku, mimochodem pro Jágra stejně historickou, protože díky gólu, který mu tak trochu daroval Hertl, se stal jedním ze čtyř hokejistů, co skórovali v NHL po 44. narozeninách.
Slavnou osmašedesátku výrazněji rozesmutnil Thornton jindy. A opakovaně. Asi každý dříve narozený vyloví z paměti rok 2006, kdy se Jumbo Joe proměnil z Medvěda ve Žraloka a jako první v dějinách NHL vyhrál Art Ross Trophy (125 bodů) i přes změnu působiště během sezony.
Jágra, dlouho vedoucího a mnohdy úžasně dominantního, porazil o dva body. Thornton navíc pomohl k trofeji pro top kanonýra Jonathanu Cheechoovi.
Potomkovi indiánů, který si rád pochutnával na losím mase, svými geniálními pasy přispěl k sezoně, jakou nikdy dříve a ani později už nedal Cheechoo ani zdaleka dohromady (56 tref). Jágrovi nakonec chyběly dva góly…
Thornton porazil Jágra i v hlasování o Hart Trophy, ročník 2005/06 byl zkrátka jeho.
Kladenského patriota pak o mnoho let později nepotěšil, když se nenechal zlákat k Rytířům.
Byla by to senzace, jenže Thorntonovi se už nikam trmácet nechtělo. Navíc měl milovanou evropskou destinaci jinde, pro čahouna z ontarijského Londonu Davos to byl Davos.
Ve Švýcarsku rád přes léto trénoval, opakovaně si tam i zahrál.
Nejhlubší šlépěj každopádně zanechal v NHL.
S 1109 asistencemi je sedmý, předčil i takového mistra milimetrových příher, jakým byl Adam Oates. 1714 odehraných mačů ho řadí na šesté místo, 1539 bodů pak na 14. flek.
Posbíral spoustu ocenění, marně usiloval jen o Stanley Cup. Se San Jose kdysi došel až do finále, ale proti Tučňákům z Pittsburghu padl. A nevyšly ani pokusy s Torontem a Floridou v závěru kariéry.
Tehdy podepisoval za „pár dolarů”, jen aby měl co nejvyšší šanci na hokejový grál dosáhnout.
Je stejně svým způsobem nečekané, že se na něj bude vždy vzpomínat v první řadě jako na nahrávače (hned třikrát posbíral za sezonu napříč ligou nejvíc "jablek") a ikonu Sharks.
Vždyť Boston z něj v devadesátém sedmém udělal jedničku draftu, pak mu našil i céčko. V jeho barvách se profiloval spíš jako power forward. Uměl i zahodit rukavice, klidně čtyřikrát za sezonu. A proti obávaným brouskům, jakými bývali třeba Dave Scatchard či Kelly Buchberger.
Porval se i Ericem Lindrosem, jenže pak musel jezdit na helmě s košíkem.
Takovou pecku dostal. S černými dráty přes obličej tou dobou zíral i na fanoušky z obálky časopisu ProHockey.
Stálo tam tehdy: Thornton, nedotknutelné srdce Bostonu.
O rok později byl pryč, Bruins v rámci odstupného získali i svého současného kouče Marca Sturma.
A San Jose? To přivedlo v jedné osobě ligovou hvězdu, ze které časem udělalo i kapitána, dobrosrdečného milionáře, svérázného řečníka.
Tu poslední charakteristiku podtrhuje i jeho reakce na čerstvý telefonát od Lannyho MacDonalda s Ronem Francisem.
„Holly doodley,” vyhrkl výstřední vousáč v ryzí euforii. Nevěřícně pak ryze hovorové slovní spojeni užívané situacích, kdy vám něco vyrazí dech, opakoval. A přidal i další: "Holy moly!"
S věkem ubral na důrazu i na brankách, soustředil se především na svou mistrovskou disciplínu, tedy tvorbu hry. Ovšem jako persona zůstal pořád stejný. Svůj.
PS: Jistě, Thorntonova story by šla vyprávět i jinak než přes dvě česká esa a osobní vzpomínky na vlastní trip za hokejem do USA či na oblíbený magazín z mládí, ale podobnému vábení neodolali ani věhlasnější žurnalisté. A tak přijměte, že se tento fakt lehce zrcadlí v textu i titulku.
O nových členech Dvorany slávy:
První „Alex the Great“: Emigrant, střelec od boha, člen Triple Gold Clubu | NHL.CZ
Vsetínu přišel marný, i na Spartě mu radili basket. Cháru ale píle dovedla do Síně slávy | NHL.CZ
