NHL.cz na Facebooku
Aréna, která dopsala svůj příběh. Islanders se rozloučili s Nassau Coliseum
4. května 2015, 12:00
David ZlomekIslanders šli do této sezony s vědomím, že je poslední v legendárním Nassau Coliseum, protože od příštího ročníku už budou hrát v moderním Barclays Center. Před pár dny proběhlo klasické balení věcí, poslední rozhovory s médii a odchod z kabin. Tak to má každý tým, který odpadne z bojů o Stanley Cup. Jenže, jak už bylo napsáno, pro Ostrovany to bylo trochu smutné. Tady už se hrát hokej nebude, mohli si říkat.
Hráči v poslední den svazovali hole, balili kufry a čistili své místo v šatně. Mnohým chvilku trvalo, než uznali respekt k Nassau Coliseum, které bylo domovem organizace 43 let. Nikdo pak nezapomněl jít tunelem k ledu, na jehož středu je pořád namalované logo organizace z Long Islandu a nad nímž stále hrdě visí vlajky, na kterých najdeme úspěchy týmu.
Pro někoho je to jenom kluziště, pro Islanders to je mnohem víc. „Šest let to pro mě byl domov,“ říká John Tavares, ikona současných Ostrovanů. „Je to mnohem víc než budova, ve které se hrají zápasy.“
Islanders tady pracovali a hráli téměř každý den po dobu osmi měsíců v roce. Těch roků bylo 43. Dalo by se říct, že tu žili. Nízký strop z desek před šatnou byl promačkán množstvím fotbalových míčů, stejně jako garážová vrata po hokejových míčkách na konci léta. Na podlaze Expa jsou stopy od puků, se kterými se hráči připravovali před zápasy. Jsou tam vrstvy barvy zakrývající škrábance od batohů s výbavou.
„O atmosféře se mluví hodně a je to speciální, ale je to také o lidech, kteří jsou tu každý den, a oceňují, že tu jsme,“ pokračoval Tavares pro oficiální web Islanders. „Je tu spousta vztahů a skvělých lidí, které potkáváte a jste s nimi ve spojení.“
Letos bylo třicetkrát vyprodáno, což znamenalo nejvyšší návštěvy za poslední roky a také dlouhé a smutné loučení. Islanders ocenili minulost budovy a přivedli hráče ze všech dekád, aby oslavili celou historii organizace. Letos to byl domov vyrovnaného týmu, který hrál dobře základní část, ale vypadl už v prvním kole.
„Podpora našich fanoušků je důvod, proč jsme došli tam, kam jsme došli,“ chválí fanoušky hlavní trenér Jack Capuano. „Byli to fanoušci, kteří nám dodávali energii večer co večer. Bylo to speciální pouto, které mezi sebou měli hráči a fanoušci. Soustředili jsme se na to, abychom fanouškům dávali důvod ke vzrušení, což se nám povedlo.“
Pro dlouhodobé Islandery, jako Bailey a Nielsen, je jejich pouto s Coliseem letité. Fanoušci poprvé zaregistrovali 22letého Nielsena v play-off 2007, v jeho první sezoně s Islanders. Nielsen byl tenkrát povolán jako takový extra hráč, ale zápasy proti Buffalu sledoval jenom z hlediště. Věděl, jak zábavné by tady bylo hrát. „Je to neuvěřitelné. Každé léto mě ta představa tlačila dopředu, abych byl lepší a hrál,“ rozplýval se Nielsen. „Když jsem tam byl první rok, tak jsem poslední den řekl Garthovi (GM Islanders), že to chci jednou zažít.“
Podobně mluvili i ostatní. „Tady je přímo odstrašující hrát,“ říká Tyler Kennedy. Ten ví, o čem mluví, protože v Nassau Coliseum hrál i jako soupeř, nyní však hájí barvy Ostrovanů. Aréna není luxusní, je spíše staromódní. Ale to má také něco do sebe. „Je to unikátní,“ potvrzuje Cal Clutterbuck. „Způsob, jakým se arény staví dnes, je jiný. Tady je extrémní hluk. Když tady hrajete, je tu parádní atmosféra. Nechci použít klišé, ale tenhle stadion je nenapodobitelný.“
„Všem to bude chybět,“ smutní Kyle Okposo. „Jdeme do Brooklynu, je tam krásná aréna, ale musíte se tam usadit, zvyknout si. Musíte si z toho vytvořit domov. Je to, jako když kupujete nový dům. Není to váš domov, dokud tam nejste a domov si z něj neuděláte.“
„Kousek ze mě tady bude pořád,“ zakončil trefně Bailey.
